ESAU: BŮH DRUHÝCH ŠANCÍ
ÚVOD
Při následujících dvou kázáních se chci věnovat jednomu ze svých oblíbených témat v Písmu. Je to nádherné téma ‚druhých šancí‘. Biblický Bůh nás neodepisuje, ani když něco ošklivě pokazíme. Je ochoten nás vykoupit, když se k němu s důvěrou obrátíme.
Dnes ráno se chci podívat na postavu Ezaua. Je to někdo, kdo těžce selhává. Ale je to také někdo, kdo, jak věřím, změní své srdce. A tak je Bohem vykoupen.
Poslechněme si tedy Ezauův příběh.
ZROZENÍ DVOJČAT
Ezauovu otci Izákovi je 40 let, když si bere Ezauovu matku Rebeku. Bible nám říká, že prvních 20 let svého manželství nemohou mít Izák a Ezau žádné děti. Po modlitbě však Rebeka otěhotní s dvojčaty.
Přečtu část Písma, která nám tento příběh trochu přibližuje:
Genesis 25.23-27: 23 Hospodin jí řekl: „Synové v tvém lůně se stanou dvěma národy. Od samého počátku budou tyto dva národy soupeřit. Jeden národ bude silnější než druhý a tvůj starší syn bude sloužit tvému mladšímu synovi.“
24 Když nastal čas porodu, Rebeka zjistila, že skutečně čeká dvojčata! 25 První z nich bylo po narození velmi červené a pokryté hustými vlasy jako kožich. Dali mu tedy jméno Ezau. 26 Druhé dvojče se pak narodilo s rukou svírající Ezauovu patu. Dali mu tedy jméno Jákob. Když se dvojčata narodila, bylo Izákovi šedesát let.“
ESAUOVY PŘÍLEŽITOSTI
PRIMOGENITURA
Jednou z věcí, které nás příběh o Ezauovi učí, je, že svá požehnání můžeme snadno považovat za samozřejmost. Můžeme si vzít výsady, které nám Bůh dává, a dokonce je promarnit.
Ezau se narodil s výhodou. Je prvorozeným z Izákových dětí. Je nejstarší z dvojčat, která se narodila Rebece. Má prvorozenecké právo. V 21. století si plně neuvědomujeme, co to znamená.
Pokud bys byl prvorozeným mužem žijícím ve starověké biblické kultuře, měl bys zvláštní práva prvorozenství (což zjednodušeně znamená právo narodit se jako první). Měl bys tedy například právo na úřad svého otce. Pokud tedy byl náčelníkem kmene, patřil ti právem. Měl bys právo na majetek svého otce. To často znamenalo, že jsi dostal dvojnásobné dědictví než tvoji sourozenci. Docela dobré, vážně!“
PRVOROZENÁ MASKULINITA
Být prvorozený však nebyla jediná výhoda, kterou Ezau měl. Měl fyzické přednosti, které by byly ve starověkém světě považovány za nesmírně cenné. Poslechněte si, jak Bible popisuje Ezaua:
Genesis 25.27: Když chlapci vyrostli, Ezau byl obratný lovec, polní muž, zatímco Jákob byl tichý muž a žil ve stanech
Ezau je obrazem „mužnosti“. Je dobrý v lovu. Je dobrý v práci na poli. Ezau byl typem muže, který dokázal dát na stůl maso a obilí k jídlu. Ezau byl typem muže, který dokázal fyzicky ochránit svou rodinu a svůj rod. A to byly důležité vlastnosti ve starověkém světě, kde byl nedostatek potravin a život byl neustále ohrožen. Takovou výhodu měl Ezau.
Naproti tomu Ezauovo mladší dvojče Jákob takové štěstí neměl. Jákob nebyl stavěný na rychlost a sílu. Je stavěný na pohodlí, na život „ve stanech“.
NEBEZPEČÍ Brát naše požehnání jako samozřejmost
Ezav má tedy tyto výhody, které by ho měly skutečně nastavit na celý život. Pokud nebude tato požehnání považovat za samozřejmost, může se mu dařit. Může získat to nejlepší od Boha pro sebe i pro ty, kdo jsou na něm závislí.
Ale místo toho vidíme, že Ezau své výhody promrhává.
Je v tom důležité poučení pro nás všechny. Neberme požehnání, která nám Bůh dává, jako samozřejmost. Neberme Boží dary, které nám Bůh dává, jako samozřejmost. Neberme příležitosti, které nám Bůh dává, za samozřejmost.
Nedávno jsem četl zajímavou statistiku. Věděli jste, že asi 70 % rodin, které se těší velkému blahobytu, o toto bohatství do druhé generace přijde? Věděli jste, že 90 % těchto rodin ztratí tuto prosperitu do třetí generace? To je střízlivá statistika.
Přimělo mě to k zamyšlení. My lidé máme tendenci považovat svá privilegia za samozřejmost. A když je bereme jako samozřejmost, hrozí nám, že je promarníme.
ESAU POKRAČUJE VE SVÉM BLESKU
Přesně to nyní dělá Ezau. Promarní své požehnání.
Existují dvě události, které nám říkají, jak to Ezau dělá.
ČERVENÝ PŮSTNÍ STEH
Tady je první. Přečtu ji z Bible:
Genesis 25.29-34: 29 Jednou, když Jákob vařil guláš, přišel Ezau z pole a měl hlad. 30 Ezau řekl Jákobovi: „Dej mi sníst trochu té červené hmoty, protože jsem vyhladověl!“ Jákob mu odpověděl: „Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne. (Proto se mu říká Edom.)
31 Jákob řekl: „Nejdřív mi prodej své prvorozenství.“
32 Ezau řekl: „Za chvíli zemřu, k čemu mi je prvorozenství?“
33 Jákob řekl: „Nejdřív mi přísahej.“
Přísahal mu tedy a prodal Jákobovi své prvorozenství. 34 Jákob pak dal Ezauovi chléb a čočkový guláš, ten se najedl a napil, vstal a odešel. Tak Ezau pohrdl svým prvorozenstvím.
Ezau se tedy vrátil z celodenní práce na poli úplně hladový. Říká si: ‚Jestli nedostanu najíst, zemřu‘. Možná si myslíte, že přehání. Ale není tomu tak. Opravdu si myslí, že zemře hlady. Co dělá pro trochu guláše? Vzdává se svého práva prvorozeného.
Připomeňme si, proč je pro Ezaua prvorozenství tak velkým problémem. Nejde jen o to, že zdědí většinu otcova majetku. Nejde jen o to, že se stane náčelníkem rodu a kmene.
Víš, být prvorozeným z Izákových synů znamená, že Ezau zdědí požehnání, která Bůh Izákovi slíbil. Jako prvorozený dědí požehnání slíbená jeho dědovi Abrahamovi. No a co bylo Abrahamovi slíbeno? Byla mu slíbena země dostatečně velká, aby se na ní mohl usadit mocný národ. Byli mu slíbeni potomci, kteří se stanou tímto mocným národem. Byla mu slíbena požehnání, která jsou tak hojná, tak obsáhlá, že skrze Abraháma budou požehnány i národy země.
Ezau mohl o všech těchto zaslíbeních slyšet, když jako malý chlapec seděl svému otci Izákovi na klíně. A co místo toho dělá? Vymění celé to prvorozenství za misku vloček!
Ezau promarní svá požehnání. Pohrdá svým prvorozenstvím.
ESAUOVY KANAÁNSKÉ ŽENY
Ale je tu ještě něco, co Ezau udělá a co vám dá tušit, jak málo si váží velkého dědictví, které dostal od svého otce Izáka a dědečka Abrahama.
Dovolte mi, abych ještě jednou přečetl z Písma:
Genesis 26,34-35. Všichni, kdo se o to pokoušejí, jsou zklamaní: 34 Když bylo Ezauovi čtyřicet let, vzal si za ženu Juditu, dceru Chetejce Beeriho, a Basematu, dceru Chetejce Elona, 35 a ty Izákovi a Rebece ztrpčovaly život.
Takže, v čem je problém? No, kromě toho, že si vzal dvě ženy a že jeho manželství ztrpčuje život jeho rodičům.
Tady je problém. Víš, on si bere ženy Chetejců neboli Kanaánců. Kananejci byli pod Boží kletbou od dob Noemových (Gn 9,25-27). Kananejci představovali vše, co se Bohu hnusilo. Představovali zlo. Představovali vše, co bylo opakem toho, čeho si Ezauova rodina vážila.
Jinými slovy, Ezau, projevuje naprostou neúctu k Božímu požehnání. Projevuje naprostou neúctu ke všemu, co představoval jeho otec Izák a jeho děd Abraham. Jeho priority jsou pokřivené. A tak opět prostřednictvím svých sňatků pohrdá svým privilegiem. Promrhává svou výhodu.
ESAUOVA NEVÝHODA
Nyní Ezauova špatná rozhodnutí nejsou jen jeho vinou. V některých ohledech je Ezau také obětí nespravedlnosti druhých. Je mu ukřivděno ze strany druhých. Ezauovi se stane několik věcí, které nemůže nijak ovlivnit.
PŘÍLEŽITOSTI V DOMĚ
Tady je první z nich. Ezau vyrůstá v domácnosti, kde rodiče projevují oblíbenost.
Genesis 25,28: Izák miloval Ezaua, protože měl rád hru, ale Rebeka milovala Jákoba
Víte, bratři vyrůstají v domácnosti, kde jeden z rodičů dává přednost jednomu dítěti před druhým.
S radostí musím říct, že jsem se s oblíbeností v domácnosti (kdy jeden z rodičů dává přednost jednomu dítěti před druhým) často nesetkal. Ale když se to stane, je to hodně bolestné. Je v tom hodně smutku. Někdy je tam agrese. Favoritismus v rodinách drtí pocit hodnoty, kterou děti mají samy o sobě.“
Ezau (stejně jako jeho bratr) zažil favoritismus v rodině.

DECEPTIONISMUS V RODINĚ
U Ezaua se toto favoritství v rodině projevuje podvodem. A dovolte mi, abych si to přečetl ještě jednou. Izák je v této chvíli starý. Myslí si, že než zemře, měl by svému oblíbenému synovi skutečně požehnat. Zavolá si tedy Ezaua a říká mu:

Genesis 27.4-8: 4 Připrav mi tedy chutné jídlo, jaké mám rád, a přines mi ho k jídlu, abych ti požehnal, než zemřu.“
5 Rebeka poslouchala, když Izák mluvil ke svému synu Ezauovi. Když se tedy Ezau vydal na pole, aby ulovil zvěř a přinesl ji, 6 řekla Rebeka svému synu Jákobovi: „Slyšela jsem, jak tvůj otec řekl tvému bratru Ezauovi: 7 ‚Přines mi zvěřinu a připrav mi k jídlu chutné jídlo, abych ti před smrtí požehnal před Hospodinem. 8 Nyní tedy, synu můj, poslechni mého slova, jak ti přikazuji.“
Zatímco Ezau loví zvěř, dává Rebeka Jákobovi několik pokynů. Říká mu: „Připravím tvému otci jeho oblíbené jídlo. Chci, abys udělal toto. Zatímco tvůj bratr Ezau bude na lovu, ty, jdi a převleč se za svého bratra Ezaua.“
Ezau je shodou okolností chlupatý, a tak si Jákob oblékne srst nějakého zvířete. Jákob si také oblékne Ezauovy šaty, protože na nich je cítit vůně otevřeného pole. Když tedy jeho starý a slepý otec nahmatá jeho ruce, je oklamán a myslí si, že Jákob je Ezau. Když ucítí Ezauovy šaty, nepochybuje o tom, že je to ve skutečnosti jeho oblíbený syn Ezau (i když z nějakého důvodu zní dnes Ezauův hlas trochu jako jeho bratr).
Ale plán funguje. Jákob odnáší jídlo svému otci. Stařec Jákobovi požehná.
27.28-29: 28 Kéž ti Bůh dá z nebeské rosy a z tučnosti země hojnost obilí a vína! 29 Ať ti slouží národy a národy se ti klanějí. Buď pánem nad svými bratry a synové tvé matky ať se ti klanějí. Ať je proklet každý, kdo ti zlořečí, a požehnán každý, kdo ti žehná!“
Jakob je požehnán Božím blahobytem, mezinárodním významem a mocí nad svým bratrem.
Ezau se vrací a očekává požehnání. Poslechněte si, co se děje dál:
27.32-33: 32 Jeho otec Izák se ho zeptal: „Kdo jsi?“
Odpověděl: „Jsem tvůj prvorozený syn Ezau.“
33 Izák se prudce zachvěl a řekl: „Kdo to tedy byl, kdo ulovil zvěř a přinesl mi ji a já jsem ji všechnu snědl, než jsi přišel, a požehnal jsem mu?“ – „Ano, a bude požehnán!“
Požehnání je konečné. Došlo k závaznému právnímu úkonu. Nelze ji odvolat. Jídlo je podáno, požehnání je přijato. Podvod je dokonán. Ezau si zoufá. Dovolte mi, abych navázal na tento příběh ještě jednou:
27,34-38: 34 Když Ezau uslyšel slova svého otce, vykřikl nesmírně silným a hořkým pláčem a řekl svému otci: „Požehnej mi, i mně, otče!“ . . . Tehdy řekl: „Což jsi mi nevyhradil požehnání?“ … . „Máš jen jedno požehnání, otče? Požehnej mi, i mně, otče!“ Ezau pozvedl hlas a rozplakal se.
Když slyším tato slova Písma, slyším, jak ubohému Ezauovi puká srdce. Dívá se na život, o kterém si myslel, že ho má, ale který nyní ztratil. Dívá se na život, který považoval za samozřejmost a který mu byl nyní ukraden, protože dřímal.

ESAUOVA REAKCE
Co děláš, když máš pocit, že život, který jsi mohl žít, ti nyní proklouzl mezi prsty? Mysleli jste si, že ho máte v kapse, ale zpohodlněli jste, brali jste svá požehnání jako samozřejmost. Co uděláte, když máte pocit, že jste kvůli špatným prioritám přišli o příležitosti, které pro vás Bůh připravil? Co uděláš, když máš pocit, že jsi promeškal to nejlepší, co Bůh pro tvůj život připravil, protože jsi byl přistižen při dřímání?“
Odpovědí Ezaua je rozhořčení a pomsta (zpočátku). Poslechni si znovu Slovo:
27.41: 41 Ezau pak nenáviděl Jákoba kvůli požehnání, kterým ho jeho otec požehnal, a Ezau si řekl: „Blíží se dny smutku za mého otce; tehdy zabiji svého bratra Jákoba.“
Předpokládám, že jedním ze způsobů, jak můžeš reagovat na katastrofální životní chyby, je pomstychtivost, hořkost a zášť. To však není Boží způsob. Ale to není ani cesta naděje.
Myslím, že to byl Konfucius, kdo řekl: „Než se vydáš na cestu pomsty, nezapomeň vykopat dva hroby“. Pomsta ti ublíží stejně jako tomu, koho chceš zranit.
Msta a zášť ti cestu neudělají. Udělá to Bůh.
V každém případě se Rebeka doslechne o Ezauově touze po pomstě. Nařídí tedy Jákobovi, aby utekl a našel bezpečí u jejího bratra Lábana. Říká Jákobovi, že dokud bude u strýce Lábana, měl by si najít dobrou ženu.
Jákob prchá jako o život.
ZMĚNA SRDCE
Ezauova prvotní reakce je pomsta. Ezau však změní své srdce.
Pokud si přečtete knihu Genesis, všimnete si, že v ní Jákobův příběh figuruje výrazněji než příběh Ezauův. A tak když Jákob utíká ze svého domova, příběh sleduje Jákoba, a ne Ezaua.
Jsou však dvě události týkající se Ezaua, které jako by naznačovaly, že se v Ezauovi něco změnilo k dobrému. Změnilo se jeho srdce.
ESAUOVA TŘETÍ ŽENA
Tady je první událost. Ezau se znovu žení. Je to jeho třetí manželka. Tentokrát se však neožení z vlastního zájmu, ale ze zájmu o své rodiče. Bere si někoho, kdo bude v souladu s hodnotami, které jeho rodina zdědila po dědečkovi Abrahamovi. Poslechněte si znovu Písmo:
28.8: Když tedy Ezau viděl, že se kanaánské ženy nelíbí jeho otci Izákovi, 9 šel Ezau k Izmaelovi a vzal si za manželku Mahalat, dceru Abrahamova syna Izmaela a sestru Nebajóta, aby se stala jeho ženou vedle žen, které měl.
Ezau si přivádí do stanu někoho, kdo by pamatoval na sliby dané jeho dědečkovi Abrahamovi. Bere si někoho, kdo by si vážil věcí, kterých by si měl vážit.
Něco se v Ezauovi změnilo.
JAKOB SE VRACÍ
Ale tady je skutečná zkouška, zda se Ezau změnil, nebo ne. Uplyne několik let. Ezau se znovu setkává s Jákobem. Dovolte mi vyložit, co se stane. Vyprávění najdete v kapitolách 32 a 33 knihy Genesis.
Takže Jákob, který byl dvacet let mimo domov, se nyní vrací. Nyní se mu velmi daří. Je ženatý a má nyní početnou rodinu. Má dobytek. Má dostatek majetku, aby se mohl vydávat za knížete.
Když se Jákob blíží k domovu, uslyší, že mu jde naproti jeho bratr Ezau spolu se 400 muži. Tohle nezní jako „setkání“, o které Jacob stojí. A tak si říká, že bratra uklidním tím, že mu něco daruji. Vybere 30 velbloudů, 40 krav, 10 býků a 30 oslů. Posílá je před sebou k Ezauovi jako dar.
Jakob je zděšen. Nyní je noc předtím, než se Jákob setká se svým bratrem. Co tedy Jákob udělá? Zápasí s Bohem v modlitbě. Prosí Boha, aby ochránil jeho a jeho rodinu před zuřivostí jeho bratra Ezaua. Bůh ho ujišťuje.
Příštího rána se Jákob podívá za obzor a spatří, že se k němu blíží jeho velmi mužný bratr se čtyřmi sty muži. To nevypadá vůbec dobře. Jákob tedy svou rodinu rozdělí. Jeho konkubíny a jejich děti jdou první, za nimi jde jeho žena Lea a její děti. A konečně vzadu jde jeho nejoblíbenější žena Ráchel a jeho nejoblíbenější syn Josef.
Jakob vede svou rodinu, když se blíží k Ezauovi. Je v naprostém zděšení. Kousek jde a pak se sedmkrát ukloní na zemi, kousek jde, sedmkrát se ukloní na zemi, až se přiblíží k Ezauovi. Jákob je v tu chvíli v slzách. Vidí, jak k němu běží zvíře jeho bratra. Jákob se krčí, aby byl sražen na zem. Místo toho se setkává s medvědím objetím svého statného, chlupatého, mužného, zrzavého bratra. Vzhlédne a spatří plačícího Ezaua. Nejsou to vzteklé slzy, které Ezau plakal před dvaceti lety. Jsou to slzy radosti. V Ezauovi se něco změnilo.
Přečtu, co Ezau říká dál:
Gen 33.8-9: 8 Ezau řekl: „Co myslíš tou společností, kterou jsem potkal?“
Jakob odpověděl: „Abych našel přízeň u svého pána.“
9 Ale Ezau řekl: „Mám dost, bratře, nech si, co máš, pro sebe.“
Ezau říká: „Jsem požehnaný. Mám toho dost. Bůh našeho otce Izáka, Bůh našeho děda mi po všechna ta léta, kdy jsi byl pryč, přinášel blahobyt. Pravda, cítil jsem se tebou podveden. Je pravda, že jsem měl pocit, že mi nic nezbylo, protože jsi mi všechno ukradl. Ale já mám víc než dost. Bůh mi požehnal.
Jakob naléhá na Ezaua. Chci, abys poslouchal, co říká dál:
Gen 33.10: 10 Jákob řekl: „Ne, prosím, jestliže jsem u tebe našel zalíbení, přijmi můj dar z mé ruky, neboť vskutku vidět tvou tvář je jako vidět tvář Boží – když jsi mě přijal s takovou přízní
Jákob říká: ‚Vidět tě je jako vidět Boha. Vidět tě, to je jako vidět někoho, kdo má Boží milost vepsanou ve tváři. Jákob nevyjadřuje Ezauovi jen poděkování za to, že mu ušetřil život. Jákob v Ezauovi skutečně vidí Boha. Jákob vidí člověka, kterého se Bůh dotkl, člověka, kterého Bůh změnil, člověka, kterému Bůh odpustil. Muže, který byl přes všechna svá špatná rozhodnutí Bohem obnoven.

EPILOG
Dovolte mi, abych zde skončil.
Ezav začíná tím, že považuje své privilegium za samozřejmost. A tak přichází o požehnání, která mu právem náleží. To ho téměř zničí. Ale něco na cestě změní jeho srdce. Začne si znovu vážit těch věcí, kterých si cení Bůh. A na konci příběhu máte pocit, že Bůh navrátil Ezauovi místo požehnání.
Dospějete k závěrečné scéně v Genesis 35. V ní se dozvídáte, že Bůh se rozhodl, že Ezauovi vrátí požehnání. Co vidíte? Vidíte dva bratry, kteří se kdysi navzájem odcizili kvůli svému klamu a špatným prioritám. Nyní spolu stojí smířeni, aby pohřbili svého starého otce.
To je to, co je Bůh schopen udělat pro ty, kdo se k němu obracejí. Bůh přepisuje jejich příběhy tak, že to, co cítí, že ztratili, Bůh vykupuje. Bůh je obnoví.
No, Ezauův příběh tím tak docela nekončí. Přejděte k další kapitole, 36. kapitole Mojžíšovy. A tam najdeš v 1. verši tato slova:
Gen 36.1: „Toto jsou potomci Ezauovi (tedy Edómci).“
Ezauovi potomci se stanou národem Edómců na hranicích Izraele.
V podstatě o několik století později, přibližně v době, kdy se v Palestině narodí Ježíš, se objeví králové jménem Herodes. A víte, odkud pocházejí? Jsou to Idumejci, z Edomu, z rodu Ezauova. V určitém okamžiku totiž Edóm (jako národ) přijme víru Izraele.
Víte, Bůh může vykoupit naše chyby, když se k němu obrátíme s pokáním.