V seriálu USA Network White Collar se objeví odsouzený padělatel, podvodník a zloděj uměleckých předmětů Neal Caffrey uzavře dohodu s agentem FBI, který ho zatkl – místo aby si Caffrey odpykal zbývající roky trestu ve vězení, bude pomáhat Peteru Burkovi při vyšetřování různých zločinů „bílých límečků“. Ale zatímco premisa je klasickým příběhem o dvou polárních protikladech donucených k neochotnému partnerství, které se v průběhu seriálu vyvine ve smysluplnější vztah, první dvě série White Collar obsahovaly také seriálovou dějovou linii procházející mnoha epizodami.

Katalyzátorem toho, že Neal Caffrey navrhl spojenectví mezi zločincem a strážcem zákona, byla například přítelkyně Kate Moreau, která bez okolků ukončila jejich vztah v době, kdy byl podvodník ještě za mřížemi. Přestože mu do konce trestu zbývají pouhé čtyři měsíce, Caffrey zosnuje útěk z cely s maximální ostrahou, aby zachránil své pouto s Kate.

Místo usmíření najde prázdnou láhev od vína a vyhlídku, že místo toho stráví další čtyři roky ve vězení. Tak začíná pilotní epizoda seriálu White Collarb nově vzniklé partnerství Neala Caffreyho a Petera Burkeho,díky němuž může odsouzený zločinec najít v ulicích NewYorku jakousi svobodu.

Caffrey má však i jiné motivy, mezi nimiž je hlavní potřeba stále najít svou ztracenou lásku. Ačkoli to v té době nevěděl, jeho pátrání povede k bezcennému předmětu z „osmého divu světa“, potopené německé ponorce a pokladu ztraceného nacistického ukradeného umění. Byla to také cesta plná lásky a ztrát, stejně jako osudových nádechů, protože všichni hlavní aktéři jeho života mají tajné spojení se záhadou starou více než 60 let. A v mnoha ohledech to všechno začalo hrou Three-Card Monte.

Běhemprvní hrstky epizod White Collar sleduje Neal Caffrey stopyzanechané na odhozené láhvi vína a ukryté v psaných vzkazech, aby zjistil, že Kate Moreauová ho neopustila z vlastní vůle. Místo toho ji „unesla“ skupina spiklenců z řad FBI, aby Caffreyho donutila vzdát se uměleckého díla, které kdysi ukradl výměnou za její svobodu.

„Kateřina Veliká měla ve svém paláci v Petrohradě místnost celou z jantaru,“ vysvětluje Neal Caffrey Peteru Burkovi, a místnost i palác byly během druhé světové války ukradeny nacisty. „Jednou z věcí, které odvezli, byla jantarová hudební skříňka.“

Na úvodních stránkách své knihy Jantarová komnata z roku 2004: The Fate of the World’s Greatest Lost Treasure (Jantarová komnata: Osud největšího ztraceného pokladu na světě) britští investigativní novináři Catherine Scottová-Clarková a Adrian Levy líčí historii toho, co bylo kdysi nazýváno „osmým divem světa“. Pokoj obložený jantarem původně vymyslel designér Andreas Schluter jako způsob, jak zapůsobit na manželku pruského krále Friedricha I. a zachovat si tak přízeň nově vzniklé monarchie.

Stavba projektu však panovnický pár přežila a následník FriedrichVilhelm I. byl spíše voják než milovník umění. Když v roce 1716 navštívil Prusko ruský král Petr Veliký, předal mu Vilém jantarové desky jako dar.

Petr Veliký zamýšlel, že místnost bude vybudována v jeho vlastním paláci, ale stavba byla opět nedokončena, když i on zemřel. Po krátkém pobytu v Zimním paláci na příkaz carevny Alžběty byla nakonec přemístěna do Kateřinského paláce.

Když Německo v červnu 1941 zaútočilo na Sovětský svaz, byly přidány zlaté listy a zrcadla, aby doplnily jantarové stěny toho, co se stalo známým jako Jantarová komnata, a komnata sama tvořila jedinečné umělecké dílo.

Když Německo v červnu 1941 zaútočilo na Sovětský svaz, byly všechny cennosti okamžitě vykázány z Petrohradu. Zatímco bedny s artefakty byly evakuovány do odlehlých oblastí Sibiře, kurátor Kateřinského paláce byl nucen „schovat“ Jantarovou komnatu za narychlo postavené tapety. Němci však fasádu prohlédli a odvezli panely a obsah Jantarové komnaty do východopruské vesnice Königsberg.

Co se stalo potom, je velkou záhadou a spekulací. Většina knihy Jantarová komnata je tedy pátráním po osudu ukradené komnaty a obsahuje vyprávění o různých pokusech najít ztracenou komnatu na územích kontrolovaných Sovětským svazem a na územích východního i západního Německa v následujících desetiletích. Byly vykopány solné doly, prohledány skryté bunkry a vynaloženy miliony dolarů – ale bezvýsledně.

V průběhu let se však objevily drobné předměty z původní Jantarové komnaty v Petrohradě, včetně komody, kterou jedna západoberlínská hospodyně nevědomky používala k ukládání ubrusů a ubrousků. V rámci mytologie seriáluBílý límeček se mezitím dochovala i hudební skříňka z jantaru.

Během první série seriálu kreslí Neal Caffrey klikaté čáry přes mapu Evropy, aby znázornil údajnou cestu, kterou neocenitelný předmět podnikl poté, co ho uloupili Němci. Jednou ze zastávek byl palác Amalienbog v Kodani, kde všichni věří, že ji Caffrey ukradl. Ve skutečnosti mu hrací skříňka proklouzla mezi prsty a nakonec se dostala na italský konzulát v New Yorku.

Nealovi Caffreymu se ve finále první série White Collar konečně podaří předmět získat, ale navždy ztratí Kate Moreauovou, když na konci dílu zemře při výbuchu letadla. Druhá série seriálu je tak věnována rozluštění záhady hrací skříňky.

V mnoha ohledech cesta, na které se Neal Caffrey ocitne v průběhu seriálu WhiteCollar, začala už před lety, když krátce po příjezdu do New Yorku narazil na hru Three-Card Monteshort. Klasický podfuk typu „najdi dámu“ řídil jeho budoucí mentor, přítel a příležitostný komik Mozzie.

Mozzie, ohromený Caffreyho vlastními schopnostmi lehkých rukou, navrhl dlouhý podfuk, při němž Neal Caffrey pronikne do vnitřního kruhu miliardáře a majitele hedgeových fondů Vincenta Adlera.

Jak se dozvídáme z retrospektivní epizody „Forging Bonds“, Caffrey se sblíží nejen s Adlerem, ale i s jeho asistentkou Kate Moreauovou. Setkává se také s další podvodnicí Alex Hunterovou, která je sama posedlá hledáním jantarové hrací skříňky Kateřiny Veliké. ZatímcoAdler zmizel ještě před dokončením podvodu – celá jeho společnost byla postavena na obřím Ponziho schématu – všichni hlavní aktéři v životě Neala Caffreyho byli nyní přítomni. Jako nějaká mystická síla osudu jsou také všichni spojeni se záhadou hrací skříňky.

Kromě mnoha zločinů proti lidskosti, které byly spáchány během druhé světové války, měl Adolf Hitler v úmyslu uloupit umělecká díla z různých zemí, které jeho armáda napadla. „V dubnu 1945 se veškeré nacistické naděje vypařily a změnily se v jistotu totální porážky,“ píší Catherine Scottová-Clarková a Adrian Levy v knize The Amber Room: „V té chvíli už nacisté nehledali paláce, hrady nebo kláštery (kde by předměty vystavili), ale úkryty, kde by se umění mohlo nejlépe ukrýt a zůstat po určitou dobu neobjeveno. Doly, ne hrady, jeskyně, ne kláštery. Bunkry, ne trezory.“

A ve světě Bílých límečků se místo toho objevila ponorka mířící do Argentiny, která byla potopena u břehů New Yorku. „O ponorce jsem věděla už jako malá holka,“ říká Alex Hunterová Nealu Caffreymu ve finále druhé série. „Děda mě bral na Coney Island, když tam nikdo jiný nebyl, ukazoval na vodu a říkal mi, že největší poklad na světě je právě tam, přímo pod vlnami. Říkal, že nacisté shromáždili ty nejkrásnější věci na světě a pak je dali do ponorky. Když se plavila přes Atlantik, šla ke dnu a nikdo ji nemohl najít. Do hudební skříňky zakódoval signál SOS. Napadlo ho, že přijede do Ameriky, postaví vysílač a ponorku najde. Ale po válce utekl z Německa a krabička se ztratila.“

Zatímco dědeček AlexeHuntera byl německý radista, který pracoval na velitelství ponorek, otec Vincenta Adlera byl jediným přeživším členem posádky potopené ponorky. Bývalý manažer hedgeového fondu tak strávil celý život pátráním po vraku a nakonec použil Kate Moreauovou jako návnadu, aby do toho zapletlNeala Caffreyho a nechal ji zabít, aby ochránil své tajemství.

Adl nakonec ponorku a její miliardovou sbírku Rembrandtů, Picassů a Salvadorů Dalisů najde, ale nepřežije dost dlouho na to, aby se jí mohl skutečně zmocnit – a připraví tak novou premisu pro třetí sérii Bílého límečku.

Je historickým faktem, že se nacistické Německo pokusilo ukrást klasická umělecká díla roztroušená po celé Evropě, stejně jako ztracené tajemství Jantarové komnaty Kateřiny Veliké. Během prvních dvou sezón seriálu White Collar (Bílý límeček) dokázalo drama stanice USA Network zformovat tato fakta s fikcí a vytvořit vlastní mytologii zahrnující hrací skříňku, potopenou německou ponorku a neocenitelnou sbírku uměleckých děl uloupených nacisty. V rukou Bílých límečků to také umožnilo skvělé vyprávění příběhu.

Anthony Letizia