Vlci se kdysi pohybovali po celé severní polokouli a obývali téměř všechna prostředí s výjimkou tropických deštných pralesů a vyprahlých pouští.

Vlci obývají teritoria a brání je proti jiným narušitelům nebo jiným psovitým šelmám. Obvykle obrana nevyžaduje nic víc než zastrašení cizího jedince vrčením a vyceněnými zuby. Někdy dojde k pronásledování a v extrémní situaci může pronásledování vyústit ve fyzickou konfrontaci. Hranice teritorií se mohou překrývat, přesto se oddělené smečky obvykle za každou cenu vyhýbají jedna druhé.

Za většiny normálních okolností zůstane území patřící určité vlčí smečce po mnoho generací. Mladší vlci často „zdědí“ území patřící starším.

Rozšiřování území závisí na rozloze a dostupnosti kořisti. Jeden vlk na každých deset čtverečních mil (např.: pět vlků na padesát čtverečních mil) je považován za „pohodlné“ množství prostoru. Některé druhy vlků migrují za kořistí, a když se smečka zvětší, může se rozdělit nebo se někteří její členové mohou rozptýlit a založit vlastní smečku.

.