Nastal čas oslavit 50 let Woodstocku – hudebního festivalu, který v roce 1969 otřásl světem. Navzdory neblahé pověsti kvůli zneužívání návykových látek a právním problémům v poslední době zůstává duch původního Woodstocku pevně zakořeněn v našich myslích.

Psal se srpen roku 1969. A do dějin západní populární hudby přibyla zbrusu nová kapitola v podobě festivalu, který se konal v oblasti White Lake ve městě Bethel ve státě New York, jež je obklopeno pohořím Catskill.

Pozemek, který sloužil jako místo konání, patřil devětačtyřicetiletému Maxi Yasgurovi, tvrdě pracujícímu farmáři, který jej pronajal pořadatelům. Přehlídka se jmenovala The Woodstock Music and Art Fair (Hudební a umělecký veletrh ve Woodstocku) a brzy měla být po celém světě známá jako Woodstock.

Od chvíle, kdy Woodstock ve dnech 15. až 18. srpna 1969 otřásl světem, uplynulo již půl století. Festival se nesl ve znamení písní a látky, lijáku a bahenních sesuvů, několika nahotinek a dokonce i několika hlášených porodů, kromě nejméně dvou úmrtí – jednoho v důsledku zneužití inzulínu a druhého kvůli přejetí spícího účastníka traktorem. To, co se během těch čtyř dnů odehrálo, bylo ve všech ohledech šílené.

Mladí dvacetiletí organizátoři – Michael Lang, Artie Kornfield, John P. Roberts a Joel Rosenman – měli při prvních plánech poměrně skromné ambice. Přibližně 400 000 účastníků jejich odhady zdaleka překonalo. Hippies bylo vidět, kam oko dohlédlo.

Drtivou většinu spojoval měnící se postoj k návykovým látkám a promiskuitě
a rostoucí hněv nad válkou ve Vietnamu.

Rocková skupina Creedence Clearwater Revival se stala první velkou kapelou, která se přihlásila na koncert, a po ní následovalo 31 dalších. Ostatně právě díky vystupujícím se Woodstock stal bezkonkurenční, hvězdami nabitou oslavou míru a hudby.

Mezi jmény, která zde vystoupila, byli Richie Havens, který akci zahajoval, Arlo Guthrie, Joan Baez, Ravi Shankar, Country Joe and the Fish, Santana, Canned Heat, Grateful Dead, Janis Joplin s The Kozmic Blues Band, Sly and the Family Stone, Jefferson Airplane, The Who, Joe Cocker and The Grease Band, Ten Years After, Crosby, Stills, Nash & Young a Jimi Hendrix, jehož vystoupení festival zakončilo.

Sledovat surrealistické kouzlo, které se na místě odehrávalo, bylo putováním v transu. Deště si hrály na kazisvěty a způsobovaly nevýslovná zpoždění.

Klasici se na pódiu předháněli v dešti: Santana, který ještě nebyl známý mimo oblast Sanfranciského zálivu, Cocker, který byl pro americké milovníky hudby nováčkem, Ten Years After, Baez a Hendrix, kteří fascinovali publikum svými duši pohlcujícími vystoupeními.

Účastníci, kteří se smířili s nepříjemnostmi, jako byl nedostatek jídla a toalet, si nemohli přát nic víc.

Na Woodstocku vystoupilo mnoho kapel. A mnoho jich na akci chybělo. Na scéně nevystoupili například Bob Dylan, Led Zeppelin, The Moody Blues, Frank Zappa (který tehdy působil v kapele The Mothers of Invention), Joni Mitchell, The Doors nebo Jethro Tull. Nabídka však byla tak bohatá, že si je málokdo nechal ujít.

Zajímavé je, že Jethro Tull účast odmítli, protože frontman kapely Ian Anderson nesnášel hippies a nechtěl být spojován s show, která zahrnovala nahotu, návykové látky a alkohol.

Moře šílenství
Většina účastníků nemusela za sledování Woodstocku utratit ani korunu. Někteří z nich, kteří šli pěšky několik kilometrů, aby se dostali na místo konání, si užili festival zdarma. Tak to ale být nemělo. Pořadatelům vznikly náklady a očekávali, že na prodeji vstupenek vydělají.

Vstupné na jeden den stálo 7 dolarů, zatímco na tři dny, které se kvůli zpoždění protáhly na čtvrtý, 18. Lidé se v Bethelu začali objevovat už několik dní před začátkem a žádat je, aby odešli, nebylo praktické.

Pořadatelé se proto rozhodli, že pro ty, kteří si nekoupili jednu ze 100 000 již prodaných vstupenek, bude akce zdarma.

Tak vysoká byla návštěvnost a taková byla atmosféra, že neexistovala žádná záruka, že dny proběhnou v klidu.

Martin Scorsese, jeden ze střihačů přelomového dokumentárního filmu Woodstock, který natočil Michael Wadleigh, ve své předmluvě ke knize Woodstock: „Pro někoho může být záhadou, proč Woodstock zůstal od začátku do konce mírumilovným shromážděním. Vždyť se mohlo kdykoli cokoli pokazit. Občas jsem se ohlédl a říkal si: „Co když se něco zblázní? Co když některý z d*báků nezabere, nebo zabere příliš dobře, a oni (účastníci) se rozhodnou nabít pódium.“

Stejně jako se o Woodstocku mluví v souvislosti s d*báky, chlastem a hudbou, mluví se o něm také jako o megaakci, která nebyla poskvrněna násilím.

Prosté písně svobody
Mnoho komentátorů se v médiích podělilo o své reflexe této show. Snad nejmoudřejší slova zazněla z úst Yasgura, který si pro tuto příležitost pronajal svůj pozemek.

Třetí den promluvil k publiku: „

Ne každému se Woodstock líbil takový, jaký byl. Když už jsme u důsledků uspořádání festivalu, redakční článek v jednom významném americkém deníku cynickým tónem usiloval o objektivitu: „Co je to za kulturu, která dokáže vyprodukovat tak kolosální průšvih? Jeden mrtvý mladík a nejméně tři další v nemocnicích na předávkování d*báním; další mrtvý na následky neštěstí při spaní na otevřeném poli. Dálnice v okruhu dvaceti mil se staly zcela neprůjezdnými nejen pro šílenou mládež, ale i pro místní obyvatele a běžné cestující.“

Výše zmíněný úvodník a několik dalších článků v mainstreamovém tisku byly kritické, což je možná pochopitelné, protože nechtěly schvalovat d*ugy a hippies, což je synonymum pro Woodstock.

Rockový novinář a spisovatel Barney Hoskyns sledoval Wadleighův dokument a ve své knize Small Town Talk poznamenal: „Woodstock byl místem, kde přehřátá rétorika a psychoaktivní neklid šedesátých let dosáhly kritické masy. Sledovat skvělý dokument Michaela Wadleigha Woodstock je jako sledovat záběry z válečné zóny: vrtulníky a zdravotnické stany, omráčení a zmatení mladí muži, blátivý chaos.“ Hoskyns neměl odpor k hudbě, ale nelíbil se mu pohled na to, co viděl.

Narozeniny slunce
Woodstock se těšil obdivu. Setkal se však i s kritikou. Festivaly připomínající výročí této velkolepé show byly pravděpodobně nevyhnutelné. Woodstock ’79 se konal v Madison Square Garden v New Yorku v den desátého výročí festivalu.

Přehlídka měla mimo jiné jam sessions s Richiem Havensem, Country Joe and the Fish, Taj Mahalem a Canned Heat.

Woodstock ’89 se konal na původním místě festivalu. Na tuto spontánní oslavu 20. výročí byli pozváni i amatérští hudebníci bez rozlišovacích schopností.

Koncert je z pochopitelných důvodů známý také jako Zapomenutý Woodstock.

Propagovaný jako „další 2 dny míru a hudby“, Woodstock ’94, který se konal na Winston Farm v Saugerties ve státě New York, připomněl 25. výročí.

Přestože bylo prodáno 164 000 vstupenek, přišlo asi 550 000 lidí. Vystoupili mimo jiné Del Amitri, Collective Soul, Joe Cocker, Blind Melon, Melissa Etheridge, Nine Inch Nails, The Cranberries, Metallica, Aerosmith, Country Joe McDonald, Spin Doctors, Green Day a Santana featuring Eric Gales.

Woodstock ’99, známý také jako Woodstock 1999, byl pokusem o vytvoření zážitku, který by se vyrovnal tomu původnímu. Mezi účinkujícími, které bylo možné vidět, byli například Creed, Red Hot Chilli Papers a Korn.

Přehlídky se nezúčastnila žádná kapela z původního Woodstocku, ačkoli Mickey Hart, bubeník The Grateful Dead, hrál se svou skupinou Planet Drum.

Také John Entwistle z The Who vystoupil se sólovým setem. Akci poznamenaly násilnosti a policie vyšetřovala obvinění ze znásilnění během koncertu. Původní Woodstock sliboval klid a splnil ho.

Woodstock 50, který připomene 50. výročí, se má konat 16.-18. srpna v Merriweather Post Pavilion, na pozemku o rozloze 40 akrů v Columbii ve státě Maryland.

Narazil na četné potíže: z akce odstoupili Jay Z, John Fogerty a Dead & Company. Přišla o finančního partnera, musela se také vypořádat se zamítnutím povolení a vstupenky se stále nedostaly do prodeje, přičemž do koncertu zbývá několik dní.

Woodstock 50 by přesto mohl skončit jako úžasný koncert, pokud bude od nynějška vše v pořádku. Pokud si však promluvíte s nějakým milovníkem hudby, nedivte se, když vám řekne, že ty čtyři dny v srpnu 1969 se už nikdy nebudou opakovat. Daly nám brilantní hudbu s legendami, které odhalily své dary pro ty, kteří tam byli, i pro ty, kteří tam nebyli.

Nikdo v moderní době to nedokáže lépe než ti nejlepší, které jsme již slyšeli.