Žijeme v době, kdy je téměř vše na dosah ruky. Uvažujte o tom. Dnes se za deset minut vygeneruje více informací než za celou civilizaci od počátku věků až do současnosti. Svým způsobem je to dobře. Ale přes všechny odpovědi, které máme na dosah ruky, nedokáže informační věk odpovědět na většinu důležitých otázek.

Přestože plaveme v nepřetržitém proudu zpráv a médií, osobností a názorů, napadá mě, zda se netopíme, nebo nejsme na pokraji utonutí? Pro mě je neustálý příval informací většinu dní zahlcující. Co je legitimní? Podává někdo pravdivé informace? Komu mohu věřit?“

Nejsem jediná zahlcená. Statistiky říkají, že jsme nejvíce úzkostnou a depresivní kulturou v dějinách světa. Jsme informovanější, vzdělanější než kterákoli jiná kultura v dějinách světa. Ale něco nám chybí, něco, na co Google nedokáže odpovědět a co univerzity nedokážou naučit.

Tím něčím je moudrost.

Moudrost je protilátkou proti informačnímu zahlcení, proti věku úzkosti a nejistoty. Bible často mluví o moudrosti a já věřím, že moudrost pochází především od Boha. Chtěl bych tedy upozornit na několik způsobů, jak růst v moudrosti, jak se posunout za hranice pouhých znalostí a faktů.

„Neboť moudrost vstoupí do tvého srdce a poznání bude příjemné tvé duši“. -Přísloví 2,10

Chcete-li se posunout od znalostí a informací k moudrosti, musíte se posunout od černobílého myšlení.

Moudrost není o tom, co víte. Je o tom, jak se díváte. K moudrosti dochází, když vezmeš vědomosti a použiješ je ve svém životě takovým způsobem, který přidává smysl a podporuje obecné dobro.

Vaše mysl shromažďuje, organizuje a zpracovává fakta a informace. Ale pouze srdce dokáže zvládnout životní paradoxy, věci jako láska, smrt, utrpení a Bůh. Vzpomeňte si, kdy jste se poprvé zamilovali. Vysvětlete, jaké emoce jste prožívali. Vysvětlete důvody svého jednání? Nebojte se, já to také nedokážu.

Už jste někdy byli v čekárně, když lékař oznamuje rodině, že jejich syn to nepřežil? Já ano. Kdo se zdravým rozumem by se pokoušel tento okamžik napravit logikou?

A co Bůh? Před několika dny jsem se snažil svým chlapcům vysvětlit Boha. S každou odpovědí byli zmatenější. Opravdu, co dává smysl na Bohu, který je všude, ale také v nás? Co s Bohem, který je tři, ale zároveň jeden?“

Moudří lidé nepotřebují dávat smysl světu. Nepotřebují mít pravdu. Přijímají nejistotu, která je životem.

Hledejte pokoru a přijměte údiv.

„Návodem moudrosti je bát se Hospodina a pokora je přednější než úcta.“

„Moudrý člověk se bojí Hospodina. -Přísloví 15,33

Tady je první velký oddělovač poznání a moudrosti. Samotné poznání nadýmá (jak říká Pavel v 1 Kor 8,1). Osvícení lidé odmítají stát v úctě před čímkoli. Informace říká, že pokora je slabost. Obdiv a úcta jsou jako hloupé hry, které si hrají děti.

Nikdy nepotkáš moudrého člověka, který by nebyl pokorný. Jak rosteš v moudrosti, roste v tobě úcta a bázeň, která ti připomíná, jak málo toho víš a jak milující musí být tato Vyšší moc.

Nedefinuj se úspěchem.

„Neklamte sami sebe. Pokud si někdo z vás myslí, že je moudrý podle měřítek tohoto věku, měl by se stát „bláznem“, aby se mohl stát moudrým.“ „Blázen“. -1 Korintským 3,18

Thomas Merton jednou řekl, že celý život šplháme po žebříku úspěchu, abychom zjistili, že se žebřík opírá o špatnou zeď. Na šplhání po žebříku úspěchu není ze své podstaty nic špatného. Ale moudrost tam nenajdete. Použiji slova Richarda Rohra: „Po třicítce nás úspěch nemá téměř co naučit.“

Přestože jsem sotva na druhé straně třicítky, shledal jsem tato slova pravdivými. Ze svých chyb či neúspěchů se o sobě dozvídám mnohem více než ze svých úspěchů.

Přijměte konečnost života.

„Nauč nás počítat naše dny, abychom získali srdce moudrosti. “ – Žalm 90,12

Nevyhnutelnost smrti nevzbuzuje v srdcích moudrých strach. Moudří lidé také neplýtvají energií na boj se smrtí.

Žijeme v době, kdy jsou cvičení a správné stravování modlami, které nás zaslepují před nevyhnutelností smrti. Nejsem ani proti jednomu, ani proti druhému. Obojí je pro mou pohodu důležité – cvičím několikrát týdně. Ale také jsem byl na vlastní kůži svědkem modlářského pokušení, které přichází s postavou a zdravím.

Počítání dnů vám dává perspektivu, pohon a cíl. Vyzývá tě, abys svou mlhavou existenci strávil něčím, na čem záleží.

Vyhodnoť charakter nad pověst.

„Ale moudrost, která přichází z nebe, je především čistá; pak pokojná, ohleduplná, poddajná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nestranná a upřímná.“

Vyhodnoť charakter nad pověst. -Jak 3,17

Moudrost z nebe nemá žádný program. Její jedinou oddaností je Pravda. Její pohnutky jsou čisté, což je celý význam pojmu bezúhonnost. Moudří lidé milují pokoj.

Shalom je to, o čem zde mluvíme. O celistvosti. Smíření. Jednota. Mír není pasivita. Moudří lidé bojují, ale ne zbraněmi tohoto světa. Bojují láskou. Moudří lidé jsou radikálně inkluzivní a poslušní. Dokážou odpustit téměř komukoli téměř cokoli, dokonce i svým nepřátelům.

Poslouchej a ptej se.

„Naslouchej radám a přijímej kázeň, a nakonec budeš počítán mezi moudré.“ -Přísloví 19,20

Moudrost předpokládá naslouchání. S nasloucháním zápasím. Chci být vyslyšen. Praví mudrci s tím nebojují. Mají se co učit a uvědomují si, že se nelze učit s otevřenými ústy.

Rozvíjej se v naději bez ohledu na to, co se děje kolem tebe.

„aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení v poznání jeho, abyste měli osvícené oči svého srdce, abyste věděli, jaká je naděje, k níž vás povolal, jaké je bohatství jeho slavného dědictví ve svatých…“ -Ef 1,17-18

Moudří lidé jsou vždy plni naděje, někdo by řekl, že až na závadu. Proč? Protože naděje není okolnostní. Naděje je věčná, což znamená, že ji nic vnějšího nemění. To také znamená, že je stále rostoucí, protože Bůh je věčný.

Naděje odděluje poznání od moudrosti. Většina znalých, intelektuálních lidí není plná naděje. Když se rozhlédneš kolem sebe, naděje nemá velký smysl. Když se však díváš vzhůru a důvěřuješ věčnému Bohu, uvědomuješ si, že naděje je jedinou možností.

Moudří lidé vždy rostou v naději, protože jejich naděje je vždy v Bohu.

Pokud nerosteš v naději, nerosteš v moudrosti.

Obklopuj se lidmi, kteří mají naději a dávají život.

„Kdo chodí s moudrými, stává se moudrým, ale společník bláznů utrpí škodu.“

„Kdo chodí s moudrými, stává se moudrým, ale společník bláznů utrpí škodu. -Přísloví 13,20

Tady platí klišé „Ukaž mi své přátele, ukážu ti tvou budoucnost“. Pozoroval jsem, jak tato zásada působí na můj život. Léta jsem se obklopoval negativními hlasy. Někteří z nich byli církevní vedoucí, stydím se to říct. Po odchodu ze služby jsem strávil rok bez práce. Byl to detox od cynismu a já za něj děkuji Bohu.

Stále bojuji s cynismem, ale už ho vidím přicházet. Nemůžeš bojovat s nepřítelem, kterého nedokážeš pojmenovat, identifikovat nebo rozpoznat.

Moudří lidé se obklopují životodárnými hlasy, čestnými lidmi, kteří žijí s vášní a smyslem.

Uč se z minulosti, ale nikdy v ní nežij.

„Neříkej: ‚Proč byly staré dny lepší než tyto? Neboť není moudré klást takové otázky.“ -Kazatel 7,10

Moudrost se nebaví nostalgií. Je to sprostá lhářka. Na minulost se téměř vždy díváte přes růžové brýle. Jinými slovy, vidíš to nejlepší ze svého nejlepšího. Všechno to svinstvo, kterým jsi prošel, najednou zmizí.

Prax je pro učení, ne pro život.

Moudří lidé si pamatují a učí se z minulosti. Nikdy v ní však nežijí.

Většina lidí má tyto dvě věci obráceně. V tom spočívá nebezpečí poznání. Odmítáme historii, ale často žijeme v minulosti. Chceme udělat Ameriku znovu velkou, a přitom si neuvědomujeme, že historie našeho národa je zaplavena rasismem a útlakem.

Proto zoufale potřebujeme moudré lidi. Moudrost vždy posouvá vpřed. Vždycky.

Jistěže je tu toho víc, co by se dalo říct. Co si o tom myslíš ty? Jaké návyky nebo vlastnosti definují moudrého člověka?“

Milost a pokoj vám. Amen!