„Proč jsou černošské vlasy tak husté (hrubé)?“

Tato otázka je dobrá, protože si myslím, že nejprve musíme vyvrátit představu, že černošské vlasy jsou univerzální a podobné. Vlasy mé vlastní matky se od těch mých velmi liší – její jsou jemné a šupinaté, moje jsou husté a tvrdé a tak trochu divoké. Typ vlasů, které černoch má, závisí na složení jeho černošského původu, na jeho předcích, na klimatu místa, kde se narodil, na způsobu, jakým si vlasy udržuje, atd. Takže asi první věc, kterou je třeba poznamenat, je, že černošské vlasy nejsou stejné, mají různé tvary, velikosti a textury. Někteří lidé mají husté vlasy, protože je to přirozený důsledek toho, že jejich vlasy rostly v určitých klimatických podmínkách, kde husté vlasy poskytují ochranu před drsnými přírodními živly.“

„Proč nosíte do postele šátky/síťky na vlasy?“

Na úvod musím říct, že si nemyslím, že to dělají jen černošky! Ale spousta žen si „zabalí“ vlasy, protože nechtějí přijít o rovnost nebo kudrliny, na jejichž získání vynaložily majlant času a peněz, takže je mnohem snazší je udržovat pomocí šátku. Navíc pokud máš vlasy spletené do copu, tak ten také chrání tvar a „matuje“ roztřepené konečky.

„Jak bolestivé jsou tkalouny?“

Já už jsem je tak dlouho neměla, ale nepamatuji si, že by byly bolestivé. Teď samozřejmě existují dva způsoby, jak si lidé nechávají udělat copánky – pomocí lepidla na vlasy, o kterém si spousta lidí myslí, že vlasům škodí. A pak je tu všitá vazba. Tady je také vhodná chvíle zmínit, že skutečný rozdíl mezi prodlužováním vlasů, které používají černošky, a těmi, které obvykle používají ostatní ženy, je ta délka a pocit stálosti, a to ještě jen obecně. Weaves by ale většinou neměly být příliš bolestivé, samozřejmě relativně. Stále však záleží na struktuře vašich vlasů, citlivosti pokožky hlavy a tloušťce či jemnosti vašich vlasů.“

„Nenávidíte Beyoncé za to, jak bezvadné jsou její weaves? (Má vazbu? Nebo je pravá?)“

Začnu tím, že je dobré se touto otázkou zabývat, protože pokud mám být upřímná, obecně platí, že jediná černoška, které byste se měli zeptat, zda jsou její vlasy pravé, je černoška, kterou dobře znáte a cítíte se s ní dobře (a o které víte, že se ve vaší blízkosti cítí dobře). Mnoho černošek otázku na „opravdovost“ či „falešnost“ svých vlasů nepřijímá zrovna vlídně. Asi proto, že se obecně nikdo neptá jiných žen, zda mají prodloužené vlasy. Nebo se předpokládá, že pokud máte dlouhé vlasy, jsou pravděpodobně falešné, což v mnoha případech nemusí být nutně pravda.

Ale já osobně Beyoncé za její příčesky nesnáším. Já vlny nenosím, což ze mě nedělá ani lepší, ani horší černošku. Jen jsem se rozhodla je nenosit, protože mám raději vlasy spletené do afrických copánků – vnímám to jako zachování kultury a prostě se mi líbí spletené účesy. Myslím si, že její kadeřník(i) zřejmě odvádí obrovskou práci, ale podle mých nejlepších znalostí si nemyslím, že je to pravda. Ale zřejmě má kolem sebe dost peněz a profesionálů na to, aby „pravé“ vlasy dotáhla do takového stavu, pokud si to bude přát.“

„Je pravda, že pěstování afra a jeho udržování v Severní Americe je obtížné kvůli počasí?“

Přiznám se, že s tím nemám osobní zkušenost a tato otázka mě opravdu nenapadla. Nicméně Severní Amerika je tak velká s různými klimatickými podmínkami, že nemůžeme pominout, že počasí, ve kterém se člověk nachází, ovlivňuje to, jak vlasy rostou. Jak už bylo řečeno, kvůli krutým zimám v některých částech to určitě může růst afra zbrzdit, protože vlasy mohou být třeba měkčí. Je však důležité vzít v úvahu, že původ černochů v Severní Americe a ve všech částech Ameriky zahrnuje obvykle spíše „smíšené“ dědictví. Vzhledem k tomu má struktura vlasů skutečně význam. Takže mě necitujte, ale usuzuji, že typické africké afro černocha může mít „tvrdší“ texturu než afro černocha Američana. Ale to je také jen obecně řečeno.

„Proč se černošky tak bojí namočit si vlasy?“

Dobrá otázka. Je také na místě zmínit, že černošky si obecně nemyjí vlasy každý den. Z velké části kvůli scvrkávání a struktuře vlasů to prostě neprospívá. I v mainstreamových médiích se hodně mluví o tom, že to asi není dobrý nápad, aby to někdo dělal, ale to bys asi měla probrat s odborníky. Skutečnost je taková, že kvůli časově a finančně náročné údržbě a povaze vlasů by se většině černošek vlasy nesmírně scvrkly a jejich kvalita by se snížila. Opět však musím zdůraznit, že všechny černošky mají různé druhy vlasů, textury atd. Je opravdu těžké mluvit za všechny.

„Proč je kolem „přírodních“ vlasů tolik kontroverze? Proč to není jen preference oproti tomu, co se zdá být politickým prohlášením?“

Tato otázka je hodna celé disertační práce, aby byla plně zodpovězena, ale pokusím se o to zde. Především je třeba poznamenat, že tělo, ať se nám to líbí, nebo ne, je politické. To znamená, že téměř vše, co se týká našeho těla, je politické, a to nikoliv jako záměr, ale jako důsledek. Musím dodat, že černé vlasy jsou vedle černých ženských zadečků nejpolitičtějšími předměty společenského diskurzu týkajícího se těl černých žen.

Nebudu se pouštět do akademického žargonu toho všeho, ale vzhledem k historickému kontextu dehumanizace černošství a následnému porušování černošské krásy jsou „přirozené vlasy“ zastánci přirozených vlasů často vnímány jako znovuzískání této krásy. Nicméně vzhledem k tomu, že eurocentrické standardy krásy stále ovlivňují vnímání černošských žen a jejich dodržování či nedodržování ovlivňuje to, jak jsou vnímány, panuje představa, že pokud někdo nenosí vlasy přirozeně nebo alespoň afroúplety, znamená to pro některé dodržování eurocentrických standardů krásy, zejména při používání relaxátorů a tkalounů. Opět musím zdůraznit, že z akademického hlediska, alespoň v komunikační a výkonové vědě, neměříme záměry (protože to ani nejde), ale důsledky.

Osobně ráda připomínám, že Afričané vždy tradičně vyhledávali nepřirozené věci ke zkrášlení svých vlasů. Podle mého názoru to není nečernošské ani neafrické. Přitom odmítání kupovat si „bílou krásu“ tím, že si udržujeme přírodní vlasy nebo africké copánky, symbolizuje aktivní odpor vůči eurocentrickým standardům krásy. Je to globální, společenský a osobní diskurz – a je to složité.“

„Co představuje kulturní přivlastnění, pokud jde o černošské vlasy a celý debakl s Kendall Jenner?“

Kulturní přivlastnění je důležité téma, pokud jde o černošství vůbec, takže jsem ráda, že se na to někdo zeptal. Myslím, že některé příklady kulturního přivlastňování jsou do očí bijící, na jiné je těžké poukázat, protože kultura je dynamická, proměnlivá a neustále se mění. Je těžké mluvit za všechny černochy a vzhledem k tomu, že jsem černý Afričan, můj pohled nereprezentuje pohled každého černocha – Afričana nebo jiného. Ale byl jsem černochem v několika kontextech (tj. zemích nebo kontinentech, když na to přijde), které mě také ovlivnily, takže mohu poskytnout jakousi univerzální odpověď, alespoň doufám. Myslím, že konkrétní věci, jako jsou například drdoly, jsou v černošské kultuře kontextualizovány – je tam přítomna historie, která spojuje černošské ženy zejména s touto formou vlasů.

Takže když se tato historie a kontext neuznává, jako v článku Marie Claire, černoši často cítí křivdu zejména proto, že tyto „nové“ a „populární“ trendy mohou existovat už po staletí. Ale teprve když se dostaly do hlavního proudu bělošské kultury, jsou vnímány jako „módní“, a to ani nebereme v úvahu, že někdy tyto nové „trendy“ mohly v určitém okamžiku vést k degradaci černošských žen. Znovu použiji příklad Kendall Jenner a cornrows: já si například jasně vzpomínám, jak mi jedna (bělošská) spolužačka na střední škole říkala, že si ona i její rodiče mysleli, že ten účes je „hloupý… s čárami ve vlasech“. Už tehdy mi bylo jasné, že tento výrok je výsledkem neznalosti, rasových předsudků a předpokladů eurocentrických standardů krásy jako základu pro všechny.

Je ovšem také třeba říci, že žádná lidská bytost „nevlastní“ žádnou kulturu ani žádný prvek kultury – ta má diskurzivní povahu. Přesto si myslím, že jde hlavně o to, abychom kulturu, historii a kontext něčeho vhodně pochopili a respektovali, než se toho zúčastníme a/nebo to prohlásíme za součást sebe sama nebo za součást své kultury.