V životě je jen málo jistot: smrt, daně a to, že slunce vychází na východě a zapadá na západě. Nebo vychází vlevo a zapadá vpravo?“

V poslední době, kdy se stále hlasitěji ozývají zastánci teorie ploché Země, se zdá, že si lidé stále častěji kladou otázky právě tohoto druhu a toto hnutí získává na síle. (Zrovna tento týden se jeden vyznavač teorie ploché Země vydal do vesmíru v podomácku vyrobené raketě, aby vyvrátil teorii kulaté Země). Tyto otázky jsou v rozporu s každým logickým vysvětlením toho, co víme, že je o naší planetě pravda: především, že má tvar koule a obíhá kolem Slunce.

Zviditelnění teorií o ploché Zemi může být produktem toho, co se v naší společnosti rychle stává známým jako „éra postfaktu/postpravdy“, v níž se dostatečně často opakovaná nepravda stává díky skupinovému myšlení pravdou. Tyto teorie však existovaly dávno před volebním cyklem v roce 2016 a přežily protiargumenty Aristotela, Ferdinanda Magellana, NASA i většiny racionálně uvažujících lidí.

Příliš často se diskurz o tvaru Země stává dokazováním negativ a soustředí se na vysvětlování, že něco není pravda, místo aby dokazoval, že to pravda je. Ve skutečnosti by mělo být břemeno na zastáncích teorie ploché Země, aby jasně vysvětlili, proč jsou jejich teorie správné, a aby tato tvrzení podpořili vědeckými poznatky.

Naštěstí pro každou myšlenku, proč by Země mohla být plochá, existují fyzikální důkazy, které dokazují, že Země je rozhodně kulatá. Zde je několik takových důkazů a nemusíte ani utratit milion dolarů, abyste se vydali do vesmíru.

Sledujte loď, která odplouvá na moře

Bez toho, abyste byli na obloze, není možné vidět zakřivení Země. Vždy však můžete vidět její demonstraci, pokud navštívíte přístav nebo jakékoli místo s širokým výhledem na vodu.

Pokud máte možnost sledovat loď vyplouvající na moře, pozorujte její stěžeň a vlajku, jak mizí v dálce. Všimněte si, že ve skutečnosti vůbec „nezmizí do dálky“; místo toho uvidíte, jak se její stěžeň a vlajka pomalu potápějí. Loď odplouvá za bod, ve kterém byste ji mohli spatřit. Pro jistotu si s sebou vezmi dalekohled, abys viděl ještě dál do dálky.

Je to, jako bys ji pozoroval, jak přechází na druhou stranu kopce. Tento jev lze vysvětlit pouze tím, že planeta má tvar koule.

Sledujte zatmění Měsíce

Zatmění Slunce se těší veškeré pozornosti, ale pokud se vám podaří zahlédnout zatmění Měsíce, můžete vidět důkaz, že Země je skutečně kulatá. Takto to funguje: Země prochází mezi Měsícem a Sluncem, takže Slunce promítá na noční obloze zemský stín na Měsíc. Pravděpodobně jste viděli částečné zatmění Měsíce, aniž byste si ho všimli; pokud Měsíc vypadá oranžově, je to známka zatmění Měsíce. Pokud jste někdy viděli úplné zatmění Měsíce, pravděpodobně jste si všimli, že stín takto nevypadal.

Kulatý stín přešel přes kulatý objekt. To nezní jako věc, která by se stala, kdybychom byli v letadle a všechna nebeská tělesa se nám prostě vznášela nad hlavou – nebo, což je možná ještě pitomější, kdyby Slunce obíhalo kolem Země a ne naopak. Poslední úplné zatmění Měsíce proběhlo 31. ledna 2018, ale na většině území Spojených států nebylo viditelné. Nebojte se, protože na to, které bude v Americe viditelné 27. července 2018, si budete muset počkat jen několik měsíců.

Vylezte na strom

Představte si rozlehlou rovinu, uprostřed které se krčí jen jeden strom. Kdyby byla Země plochá, váš zrak by sahal přesně tak daleko, když byste stáli u paty stromu, jako když byste byli na jeho vrcholu. Čím dále však stoupáš, tím dále se tvůj zorný úhel rozšiřuje až k obzoru.

To proto, že části Země, které byly předtím zakryty před tvým zrakem jejím zakřivením, se nyní odhalují, protože se změnila tvá poloha.

Zpět k rozlehlé rovině. Pouhým okem lze spatřit objekty, které jsou ve vesmíru vzdálené miliony kilometrů. Teoreticky by při dobré viditelnosti za jasné noci bylo možné vidět i jasná světla vzdálených měst. To, že to není možné, je dalším důkazem kulaté, nikoliv ploché Země.

Cestování přes různá časová pásma nebo dokonce v jejich rámci

Podle článku Davida K. Lynche v časopise Applied Optics z roku 2008 je zakřivení Země poněkud viditelné ve výšce 35 000 stop (při zorném poli >60°) a lépe viditelné ve výšce 50 000 stop. Pokud tedy poletíte správným komerčním letem, můžete zakřivení Země spatřit na vlastní oči.

V případě, že však nejste dostatečně vysoko, můžete zakřivení Země zažít i jinak. Kdybys například obletěl celý svět, zjistil bys, že v části světa je noc a v jiné části den. Takto je existence časových pásem sama o sobě důkazem, že Země je kulatá.

Podíváme-li se na to jinak, ani byste nemuseli cestovat přes různá časová pásma. Časová pásma jsou natolik široká, že v západní části časového pásma uvidíte Slunce vycházet a/nebo zapadat později než ve východní části. Podle Farmářského almanachu bude slunce vycházet a zapadat zhruba o čtyři minuty později na každých 70 mil, které ujedete z východu na západ.

Pokud byste chtěli tento experiment spojit s předchozím, mohli byste si všimnout, o kolik více Země vidíte, když začnete stoupat do vzduchu, než když sedíte na letištní ploše a čekáte na vzlet.

Sledujte západ slunce

Vyberte si pěkné místo, ze kterého můžete pozorovat západ slunce (nazveme ho bod A). V ideálním případě byste měli mít před sebou jasný horizont a za sebou nějaký vyvýšený bod, ke kterému se můžete rychle dostat (kopec, budova s alespoň dvěma patry nebo třeba výše zmíněný strom; budeme tomu říkat bod B).

Sledujte západ slunce z bodu A, a jakmile slunce zmizí z dohledu, spěchejte k bodu B. Díky větší výšce, kterou poskytuje bod B, byste měli být schopni vidět slunce nad obzorem. Kdyby byla Země plochá, Slunce by po západu nebylo vidět v žádné výšce. Protože je Země kulatá, Slunce se vám vrátí do zorného pole.

Pokud nemáte kopec, můžete si dokonce zkusit lehnout na břicho a pozorovat západ Slunce a pak si stoupnout, abyste měli vyšší zorné pole.

Měřte stíny po celé zemi

Vyberte si dvě místa, která jsou od sebe vzdálená (alespoň několik set kilometrů a na stejném poledníku). Vezměte si dvě stejně dlouhé tyče nebo kolíky (nebo jiné předměty), dva svinovací metry a kamaráda. Každý z vás vezme jednu tyč/hmoždinku/předmět a jeden metr na své místo, zapíchne předmět do země a změří stín. (Kvůli přesnosti byste měli oba měřit ve stejnou denní dobu.)

Na ploché Zemi by stín, který každý z vás vrhá, byl stejně dlouhý. Pokud si však s kamarádem porovnáte poznámky, zjistíte, že jeden stín byl delší než druhý. To proto, že v důsledku zakřivení Země bude Slunce dopadat na jednu část Země pod jedním úhlem a na druhou část Země pod jiným úhlem, a to i ve stejnou denní dobu.

Tento pokus existuje přibližně od roku 240 př. n. l., kdy řecký matematik Eratosthenés porovnával stíny vrhané v obou Syenech – dnešním Asuánu v Egyptě – a v Alexandrii o letním slunovratu. Eratosthenés se dozvěděl o studni v Syene, kde jednou ročně o letním slunovratu slunce osvětlovalo celé dno studny a vysoké budovy a jiné objekty nevrhaly stín. Všiml si však, že o letním slunovratu se v Alexandrii vrhají stíny, a tak změřil úhel stínu a zjistil, že je to úhel asi 7,2°.

Google „International Space Station photos“

Vážně, jen se podívejte na některé úžasné fotografie, které najdete.

Zdá se, že je tam docela zakřivení.

Někdy platí, že vidět znamená věřit, a nejlepším důkazem může být vlastní výzkum, ať už si uděláte čas na vlastní zkoumání, nebo prostě vyhledáte výsledky jiných, kteří provedli vlastní experimenty.