6 věcí, které jsem se naučila, když jsem se dva týdny snažila nosit do práce každý den podpatky
Ještě nikdy jsem nebyla tak nadšená, že nosím rovné podpatky.
Tak se cítím poté, co jsem poslední dva týdny nosila do práce podpatky.
Vzhledem k dobře známému zlu vysokých podpatků vás to asi nešokuje. Protože podpatky výrazně mění úhel chodidla a posouvají těžiště, jsou notoricky známé tím, že škodí zádům, kolenům, lýtkům, kotníkům a samozřejmě i samotným chodidlům. Přesto podpatky dělají nohám a zadku zatraceně dobře, a proto je občas ráda nosím. Všeho s mírou, že? (Odebírejte zdravější návyky, tipy na hubnutí, čisté recepty a další informace, když se přihlásíte k odběru novinek Prevention ZDARMA!)
No, umírněnost šla stranou, když jsem přijala výzvu vyměnit své obvyklé pohodlné pracovní boty za podpatky – na dva týdny. Byla jsem zvědavá: Bylo by pobíhání v kanceláři na jehlových podpatcích opravdu tak mučivé, jak se zdá? A jak přesně to ženy, které je nosí pravidelně, dělají s takovou grácií? Takhle to dopadlo a co jsem se dozvěděla:
Bolely mě nohy. Šokující, já vím.
Jako ambiciózní jsem si na začátku tohoto experimentu vzala do kanceláře extra vysoké červené podpatky. Obula jsem si je u stolu a ušla, no, já nevím, patnáct kroků k lednici, abych si schovala oběd do hnědé tašky, a už mi tepaly klenby. Během dvoutýdenního pobytu na chůdách jsem si vedla deník a o těchto botách jsem si napsala: „Během tohoto experimentu už je nosit nebudu!“
Podívejte se na tyto cviky na nohy, které pomohou od bolestí z vysokých podpatků:
Další dny mě z tlaku špičatých jehlových podpatků bolely klouby prstů. Přistihla jsem se, že zavírám dveře do kanceláře, abych si mohla v polovině odpoledne vyzout boty a protáhnout kotníky a chodidla. Stala jsem se velkou fanynkou přitisknutí horní části chodidel k podlaze tak, aby se mi prsty stočily směrem k patám. To mi přineslo okamžitou, i když dočasnou úlevu. (Pomáhá také těchto 6 způsobů, jak zmírnit bolest nohou.)
Méně jsem stála.
Mám to štěstí, že mám v práci stůl na stání, a i když stále příliš často sedím, snažím se ho využívat alespoň jednou ráno a jednou odpoledne. Víte, co je nepohodlné na podpatcích? Používání stolu ve stoje. Z deseti dnů, které jsem strávila na podpatcích, se mi ho podařilo využít jen třikrát. Pokud je sezení nové kouření, nošení podpatků vám rozhodně nepomůže zbavit se tohoto návyku. (Zkuste si udělat tento strečink, který zruší celodenní sezení.)
VÍCE: Jak si vyrobit vlastní stojící stůl
a chodila méně.
Mám velké sny o tom, že budu ten typ člověka, který se místo přehrabování v šuplíku se svačinou v 15:30 nabije energií na zbytek odpoledne rychlou procházkou kolem bloku. Na začátku tohoto experimentu bylo několik hezkých dnů, kdy jsem měla plně v úmyslu opustit kancelář a ukrást si trochu sluníčka, ale mé unavené prsty mě od toho odradily. V posledních dnech mých dvou týdnů na podpatcích jsem porušila pravidla: Přezula jsem se do plochých bot, vytratila se od stolu na procházku a po návratu jsem si podpatky zase nazula. Bylo to tak příjemné pro mé bolavé klenby, že jsem se necítila ani trochu provinile.
Pokud tak ještě nečiníte, vřele doporučuji schovávat si u stolu náhradní pár pohodlných bot. V kanceláři mám vždycky pár bot na podpatku pro občasné důležité schůzky na poslední chvíli, ale teď mám po ruce i tenisky. Doufám, že moje obuv vhodná pro chůzi bude inspirovat k dalším odpoledním procházkám.
VÍCE: Mám příliš mnoho bot na někoho, kdo sdílí byt o rozloze 650 metrů čtverečních a jedné ložnici.
Mám příliš mnoho bot na někoho, kdo sdílí byt o rozloze 650 metrů čtverečních a jedné ložnici. (Gotta love Manhattan.) Ale většina z nich jsou tenisky, placky nebo boty se sotva patrnými podpatky. S omezenějšími možnostmi výběru obuvi než obvykle jsem zjistila, že musím trochu víc přemýšlet o tom, co si vezmu na sebe – což v osm ráno není zrovna jednoduchý nebo rychlý proces. Aby toho nebylo málo, musel můj outfit ladit s lodičkami, ve kterých jsem dojížděla, a s podpatky, které jsem si obula, jakmile jsem dorazila do kanceláře. Ačkoli jsem se nejednou přistihla, že spěchám, abych se dostala ze dveří, v den, kdy mě napadlo sladit fialové podpatky s fialovou květinovou šálou, jsem si nemohla pomoct, ale cítila jsem se fantasticky.
VÍCE: Když se bolest nohou stala samozřejmostí, začala jsem si všímat i dalších částí těla, které si tento experiment neužívaly.
Jakmile se bolest nohou stala samozřejmostí, začala jsem si všímat i dalších částí těla, které si tento experiment neužívaly. „Bolí mě spodní část zad,“ zapsala jsem si do deníku na podpatcích a rychle navázala slovy: „Ale to se stejně někdy stává.“ A pak jsem si zapsala do deníku na podpatcích. Jiný den jsem si zapsala „rozechvělé stehenní svaly“ a přirozeně jsem z toho chtěla vinit podpatky. „Každá malá bolest mě utvrzuje v tom, že tenhle experiment je špatný nápad,“ napsala jsem si.
Ve skutečnosti se nedá říct, jestli za ty nepříjemné pocity mohly boty, nebo moje pravidelné čtvrteční fotbalové zápasy či v poslední době intenzivnější posilovací tréninky, ale rozhodně mám větší klid, když vím, že už nemusím nosit podpatky.
VÍCE:
Nepochybně existují lidé, kteří mají pocit, že musí každý den nosit podpatky, aby vypadali profesionálně a upraveně – a jsou to superhrdinové, protože snášejí bolest. Existují také pracovní prostředí, která mohou podpatky dokonce vyžadovat. Prevence mezi ně nepatří. Díky sesterským publikacím, jako jsou Bicycling a Runner’s World, není neobvyklé vidět v kancelářích Rodale lidi ve sportovním oblečení a teniskách. I když je potřeba trochu více oblečení, necítím tlak na to, abych byla úplně vyparáděná a na jehlách, jako tomu bylo v jiných kancelářích. To je pracovní výhoda, za kterou jsme já i moje nohy nesmírně vděční.
VÍCE:
Přestože mi každodenní nošení vysokých podpatků přišlo dost příšerné, jehlových podpatků se nikdy úplně nezbavím – jsou příliš zábavné a dokážou skvěle podtrhnout i formálnější vzhled. Ale myslím, že jsem ještě nikdy necítila takovou vděčnost za svou solidní sbírku tenisek, které mám v plánu vrátit jako hvězdy svého pracovního týdne.
.