(Foto: Mark Sebastian/Flickr)

Na střední škole se neučí, jak nebýt přítel nebo přítelkyně na hovno. Jistě, učí nás biologii sexu, legálnost manželství a možná si přečteme pár obskurních milostných příběhů z 19. století o tom, jak nebýt.

Ale když dojde na skutečné zvládnutí hloubky vztahu, nedostaneme žádný návod… nebo hůř, dostáváme sloupky s radami v ženských časopisech.

Ano, je to pokus-omyl od začátku. A pokud jste jako většina lidí, je to většinou omyl.

Část problému ale spočívá v tom, že mnoho nezdravých vztahových návyků je zapečeno v naší kultuře. Uctíváme romantickou lásku – víte, tu závratnou a iracionální romantickou lásku, které rozbíjení porcelánových talířů o zeď v záchvatu pláče připadá jaksi roztomilé – a vysmíváme se praktičnosti nebo nekonvenční sexualitě. Muži a ženy jsou vychováváni k tomu, aby se navzájem objektivizovali a aby objektivizovali své vztahy. Proto jsou naši partneři často vnímáni spíše jako majetek než jako někdo, s kým můžeme sdílet vzájemnou citovou podporu.

Nepomáhá ani spousta svépomocné literatury (ne, muži a ženy nejsou z různých planet, ty přehnaně generalizující kokote). A pro většinu z nás máma a táta určitě také nebyli tím nejlepším příkladem.

Naštěstí v posledních desetiletích proběhlo mnoho psychologických výzkumů zdravých a šťastných vztahů a neustále se objevují některé obecné zásady, které si většina lidí neuvědomuje nebo se jimi neřídí. Některé z těchto zásad jsou ve skutečnosti v rozporu s tím, co se tradičně považuje za „romantické“ nebo normální ve vztahu.

Níže uvádíme šest nejčastějších tendencí ve vztazích, které mnoho párů považuje za zdravé a normální, ale ve skutečnosti jsou toxické a ničí vše, co je vám drahé. Připravte si kapesníky.

1. VZTAHOVÁ KARTA

Co to je: Fenomén „udržování skóre“ spočívá v tom, že vám někdo, s kým chodíte, stále vyčítá chyby, kterých jste se ve vztahu dopustili v minulosti. Pokud to dělají oba lidé ve vztahu, zvrhne se to v něco, čemu říkám „vztahová skóre karta“, kdy se z toho stane souboj o to, kdo toho v uplynulých měsících nebo letech podělal víc, a kdo tedy tomu druhému dluží víc.

V roce 2010 jsi byl na oslavě Cynthiiných 28. narozenin za kreténa a od té doby ti to ničí život. Proč? Protože neuplyne týden, aby ti to někdo nepřipomněl. Ale to nevadí, protože to, jak jsi ji přistihl, jak posílá flirtující esemesky své kolegyni, ji okamžitě zbavuje práva žárlit, takže je to tak nějak vyrovnané, ne?“

Špatně.

Proč je to toxické: Vztahové skóre se časem vyvíjí, protože jeden nebo oba lidé ve vztahu používají minulé špatnosti, aby se pokusili ospravedlnit současnou spravedlnost. Jedná se o dvojnásobné vysávání. Nejenže odvádíte pozornost od samotného aktuálního problému, ale také v sobě vyvoláváte pocit viny a hořkost z minulosti, abyste svého partnera zmanipulovali k pocitu křivdy v přítomnosti.

Pokud to trvá dostatečně dlouho, oba partneři nakonec věnují většinu své energie snaze dokázat, že jsou méně vinní než ten druhý, místo aby řešili aktuální problém. Lidé tráví veškerý čas tím, že se snaží být pro toho druhého méně špatní, místo aby byli pro toho druhého správnější.

Co byste měli dělat místo toho: Problémy řešte jednotlivě, pokud spolu oprávněně nesouvisejí. Pokud někdo běžně podvádí, pak je to zřejmě opakující se problém. Ale to, že tě ztrapnila v roce 2010 a teď v roce 2013 se rozesmutnila a ignoruje tě, spolu nijak nesouvisí, takže to nevytahuj.

Musíš si uvědomit, že tím, že se rozhodneš být se svou drahou polovičkou, se rozhoduješ pro všechny její předchozí činy a chování. Pokud je nepřijmete, pak je v konečném důsledku nepřijímáte. Pokud vám něco před rokem tolik vadilo, měli jste se s tím vypořádat před rokem.

2. ODMÍTNUTÍ „NÁZNAKŮ“ A JINÝCH PASIVNÍCH AGRESÍ

Co to je: Místo toho, aby vám partner otevřeně vyslovil nějaké přání nebo myšlenku, snaží se vás postrčit správným směrem, abyste na to přišli sami. Místo toho, abyste řekli, co vás skutečně trápí, hledáte drobné a malicherné způsoby, jak partnera naštvat, abyste se pak cítili oprávněně a mohli si mu stěžovat.

Proč je to toxické: Ukazuje to, že vám dvěma není příjemné spolu otevřeně a jasně komunikovat. Člověk nemá důvod být pasivně agresivní, pokud se cítí bezpečně, když ve vztahu vyjadřuje jakýkoli hněv nebo nejistotu. Osoba nikdy nebude mít potřebu házet „narážky“, pokud bude mít pocit, že za to nebude odsuzována nebo kritizována.

Co byste měli dělat místo toho: Vyjádřete své pocity a přání otevřeně. A dejte najevo, že druhá osoba nemusí být nutně zodpovědná nebo zavázaná, ale že byste rádi měli její podporu. Pokud vás mají rádi, téměř vždy vám ji budou schopni poskytnout.

3. DRŽENÍ VZTAHU V ZAJIŠTĚNÍ

Co to je: Když má jedna osoba jednoduchou kritiku nebo stížnost a vydírá druhou osobu tím, že ohrožuje závazky celého vztahu. Například když má někdo pocit, že jste k němu chladní, místo aby řekl: „Mám pocit, že jsi někdy chladný,“ řekne: „Nemůžu chodit s někým, kdo je ke mně pořád chladný.“

Proč je to toxické: Je to citové vydírání a vytváří to spoustu zbytečných dramat. Každý drobný zádrhel v průběhu vztahu má za následek domnělou krizi závazku. Pro oba lidi ve vztahu je zásadní vědět, že negativní myšlenky a pocity si mohou bezpečně sdělovat, aniž by to ohrozilo samotný vztah. V opačném případě budou lidé potlačovat své skutečné myšlenky a pocity, což vede k prostředí nedůvěry a manipulace.

Co byste měli dělat místo toho: Je v pořádku, když se na svého partnera zlobíte nebo se vám na něm něco nelíbí. Tomu se říká být normálním člověkem. Pochopte však, že zavázat se člověku a mít ho vždy rád není totéž. Člověk může být někomu oddaný, a přitom se mu na něm nemusí líbit všechno. Člověk může být někomu věčně oddaný, a přitom ho partner ve skutečnosti někdy štve nebo rozčiluje. Naopak dva partneři, kteří jsou schopni si vzájemně sdělovat zpětnou vazbu a kritiku, jenže bez odsuzování a vydírání, svůj vzájemný závazek dlouhodobě posílí.

4. OBVINĚNÍ PARTNERA Z VLASTNÍCH EMOCÍ

Co to je: Řekněme, že máte mizerný den a váš partner vám momentálně není zrovna dvakrát sympatický nebo vás nepodporuje. Celý den telefonuje s nějakými lidmi z práce. Když jste je objímali, byli roztržití. Chtěli byste se spolu válet doma a večer se jen dívat na film, ale oni mají v plánu jít ven za svými přáteli.

Takže se na ně vrhnete, že jsou vůči vám tak necitliví a bezcitní. Měl jsi den na hovno a oni s tím nic neudělali. Jistě, nikdy jsi o to nežádal, ale oni by prostě měli vědět, aby ses cítil lépe. Na základě vašeho mizerného emočního stavu měli zvednout telefon a vykašlat se na své plány.“

Proč je to toxické: Obviňování partnera z našich emocí je rafinovanou formou sobectví a klasickým příkladem špatného udržování osobních hranic. Když vytvoříte precedens, že váš partner je vždy zodpovědný za to, jak se cítíte vy (a naopak), vyvinou se u vás spoluzávislé tendence. Najednou nesmí plánovat aktivity, aniž by se s vámi nejprve poradil. Všechny činnosti doma, dokonce i ty všední, jako je čtení knih nebo sledování televize, musí být vyjednané a kompromisní. Když se někdo začne rozčilovat, jdou všechna osobní přání stranou, protože nyní je vaší povinností, aby se ten druhý cítil lépe.

Největším problémem rozvoje těchto spoluzávislých tendencí je, že plodí zášť. Jistě, když se na mě přítelkyně jednou naštve, protože měla špatný den, je frustrovaná a potřebuje pozornost, je to pochopitelné. Ale pokud se stane očekáváním, že se můj život bude neustále točit kolem její citové pohody, pak se brzy stanu velmi zatrpklým a dokonce manipulativním vůči jejím pocitům a přáním.

Co byste měli dělat místo toho: Přijměte zodpovědnost za své vlastní emoce a očekávejte, že partnerka bude zodpovědná za ty své. Existuje jemný, ale důležitý rozdíl mezi tím, být partnerovi oporou, a tím, být mu zavázán. Jakékoli oběti by měly být učiněny jako autonomní volba a neměly by být vnímány jako očekávání. Jakmile se oba lidé ve vztahu stanou zodpovědnými za nálady a poklesy toho druhého, dává to oběma podněty k tomu, aby skrývali své skutečné pocity a manipulovali jeden druhým.

5. PROJEVY „LÁSKY“ ŽÁDOST

Co to je: Naštvete se, když váš partner mluví, dotýká se, volá, píše SMS, zdržuje se nebo kýchá v těsné blízkosti jiné osoby, a pak si tento vztek vybijete na partnerovi a snažíte se kontrolovat jeho chování. To často vede k šíleným projevům chování, jako je nabourávání se do partnerova e-mailového účtu, prohlížení jeho textových zpráv, když je ve sprše, nebo dokonce jeho sledování po městě a neohlášené objevování se, když vás nečeká.

Proč je to toxické: Překvapuje mě, že to někteří lidé popisují jako jakýsi projev náklonnosti. Domnívají se, že kdyby jejich partner nežárlil, tak by to nějak znamenalo, že je nemiluje.

To mi připadá naprosto šaškovsky šílené. Je to ovládající a manipulativní. Vytváří to zbytečné drama a hádky. Vysílá to zprávu o nedostatku důvěry v druhého člověka. A upřímně řečeno, je to ponižující. Pokud mi moje přítelkyně nemůže věřit, že jsem sám v blízkosti jiných atraktivních žen, pak to znamená, že se domnívá, že jsem buď a) lhář, nebo b) neschopný ovládat své impulsy. V obou případech je to žena, se kterou nechci chodit.“

Co byste měli dělat místo toho: Důvěřujte svému partnerovi. Je to radikální myšlenka, já vím. Určitá žárlivost je přirozená. Ale nadměrná žárlivost a panovačné chování vůči partnerovi jsou známkou vašich vlastních pocitů nehodnosti a měli byste se s nimi naučit zacházet a nevnucovat je svým blízkým. Protože jinak toho člověka nakonec jen odstrčíte.

6. KUPOVÁNÍ ŘEŠENÍ VZTAHOVÝCH PROBLÉMŮ

Co to je: Kdykoli se ve vztahu objeví nějaký závažný konflikt nebo problém, místo aby ho člověk řešil, zakryje ho vzrušením a dobrými pocity, které přicházejí s tím, že si něco hezkého koupí nebo někam pojede na výlet.

Moji rodiče na to byli experti. A dovedlo je to opravdu daleko: velký tlustý rozvod a od té doby spolu patnáct let skoro nemluví. Oba mi od té doby nezávisle na sobě řekli, že tohle byl hlavní problém jejich manželství: neustále zakrývat skutečné problémy povrchními požitky.

Proč je to toxické: Nejenže se tím skutečný problém zametá pod koberec (kde se příště vždy znovu objeví v ještě horší podobě), ale vytváří se tím ve vztahu nezdravý precedens. Nejedná se o genderově specifický problém, ale jako příklad použiji tradiční genderovou situaci. Představme si, že kdykoli se žena rozzlobí na svého přítele/manžela, muž problém „vyřeší“ tím, že ženě něco hezkého koupí, vezme ji do hezké restaurace nebo podobně. Nejenže to ženu podvědomě motivuje k tomu, aby hledala další důvody, proč se na muže zlobit, ale také to muže absolutně nemotivuje k tomu, aby byl za problémy ve vztahu skutečně zodpovědný. Takže jak to dopadne? Prověřený manžel, který se cítí jako bankomat, a neustále zahořklá žena, která se cítí nevyslyšena.

Co byste měli dělat místo toho: Vlastně, víte, řešit problém. Byla narušena důvěra? Promluvte si o tom, co bude třeba udělat pro její obnovení. Cítí se někdo ignorovaný nebo nedoceněný? Promluvte si o způsobech, jak tyto pocity uznání obnovit. Komunikujte!“

Není nic špatného na tom, když po hádce uděláte pro svou drahou polovičku něco hezkého, abyste jí projevili solidaritu a potvrdili závazek. Nikdy by však člověk neměl dárky nebo okázalými věcmi nahrazovat řešení základních emocionálních problémů. Dárkům a výletům se ne nadarmo říká luxus, oceníte je až tehdy, když už je všechno ostatní v pořádku. Pokud je používáte k zakrytí svých problémů, pak se později ocitnete s mnohem větším problémem.

VÍTEJTE TAKÉ:

Mark Manson je autor, blogger a podnikatel, který píše na adrese markmanson.net.

.