Práce v kasinu není okouzlující. Všechny ty reklamy v televizi, které ukazují mladé, atraktivní lidi, kteří v extázi zaklánějí hlavy, jak cinká šampaňské a hází kostkami po karetních stolech, jsou lži.

Ve skutečnosti jsou lidé, kteří navštěvují kasina, spíše neatraktivní, jsou hluční, nevrlí a velmi špatně prohrávají. Jsou také závislí jako feťáci na… no… cracku. Pravidelní návštěvníci by kasino neopustili celé dny. Seděli by tam u stolu, prohrávali, prohrávali, prohrávali a ani by se nehnuli. A taky smrděli. Jejich těla, jejich dech, jejich duše. Všechno to smrdělo.

Ale nelituji, že jsem v kasinu pracoval. Vlastně jsem si to docela užíval. Moji nadřízení a spolupracovníci byli skvělí. Byli to jedni z nejlepších lidí, se kterými jsem kdy pracoval. Někteří z nich byli vtipní, milí a hazardní hry brali s nadhledem. Bylo příjemné, když k celé věci přistupovali spíše jako ke hře než jako k práci.

Tady je pět důležitých věcí, které jsem se při své práci v kasinu naučil:

„Zákaznický servis“ není jen módní fráze

Nikdy neodmlouvejte zákazníkovi, zejména ne hráči. Nejenže je to neprofesionální, ale ještě vás za to v mžiku vyhodí. Také hosté to neocení a řeknou vám to nahlas, se spoustou gest rukou… a možná i pěstí.

Nikdy nepracujte v zaměstnání, které vás nutí spoléhat se na spropitné

Prodavači v kasinu to mají těžké. Od floormanů a hráčů si nechají líbit spoustu keců a musí spoléhat na to, že jim ti samí hráči poskytnou spropitné, protože jejich základní plat je mizivý. Ale je tu jedna věc: Hráči nemají rádi spropitné. Ukázalo mi to, že spoléhat se na práci založenou na spropitném vás vždycky zklame a vždycky vás nechá na mizině.“

Nadřízení jsou zbyteční, spolupracovníci jsou nepostradatelní

Vždycky jsem to tušil, ale až v této práci jsem zjistil, jak cenní jsou spolupracovníci. Naučil jsem se od nich víc než od svých šéfů. To o něčem svědčí, protože jsem měl sedm střídajících se nadřízených. Odpovědi na otázky, obecná zpětná vazba a dobré rady přicházely od mých kolegů. Bez nich bych tu práci nemohl dělat efektivně.

Honba za penězi je nebezpečná cesta

Hráči bojující o desetidolarové žetony, hráči bojující o místa u stolu, hráči ochotní riskovat vysoké pokuty, aby podváděli při blackjacku za pět dolarů, hráči s unavenými tvářemi a zarudlýma očima, kteří doufají ve vysokou výhru. Hazard je hrozná závislost, neříkám, že není, ale u kořene problémů mnoha hráčů je samotná touha po kbelících plných peněz. Po téhle práci vím, že jsou v životě důležitější věci než honit se za papírem.

ABI: Always Be Improving

Jakkoli se mi práce v kasinu líbila, musím si přiznat jednu pravdu: nemohl bych tam zůstat pracovat déle než půl roku. Další pravda? Pochopil jsem, že lidé v kasinu se usadili ne proto, že by to neuměli lépe, ale proto, že prostě nebyli dostatečně cílevědomí, prostě si dostatečně nevěřili. Příliš mnoho z nich rezignovalo na své sny, na hledání lepší kariéry. Musím se stále zlepšovat, jinak riskuji, že se usadím.

Také pro informaci všem hráčům, kteří to čtou: Vždycky vyhrává sázková kancelář.