ČTVRTEK, 30. června 2016 (HealthDay News) – Nový výzkum ukázal, že lidé, kteří se potýkají s poruchou příjmu potravy – nejčastější, ale pravděpodobně nejméně známou poruchou příjmu potravy v Americe – mohou mít k dispozici nejméně tři léčebné postupy, které jim pomohou omezit jejich stravování.

Lidem s diagnózou chronického záchvatovitého přejídání může pomoci kognitivně-behaviorální terapie, což je forma terapie, která pacientům pomáhá pochopit důvody jejich jednání. Toto pochopení jim pak může pomoci změnit jejich chování, uvedla hlavní autorka studie Kimberly Brownleyová. Je docentkou v Centru excelence pro poruchy příjmu potravy na Severokarolínské univerzitě.

Nový přehled výzkumu také identifikoval léky na předpis, které zřejmě pomáhají omezit záchvatovité přejídání, včetně antidepresiv druhé generace, jako jsou Prozac, Zoloft a Wellbutrin.

Lidé s poruchou příjmu potravy mohou také vyzkoušet lék zvaný Vyvanse (lisdexamfetamin). V současné době je to jediný lék na poruchu příjmu potravy schválený úřadem FDA, řekl Brownley.

„Našli jsme silné důkazy, které podporují tyto tři různé formy léčby,“ řekl Brownley.

Ukazuje se však, že neexistuje univerzální léčba.

„Nemůžeme říci: ‚Začněte s touto léčbou a pak přidejte tuto další léčbu,'“ řekl Brownley. „Je třeba provést ještě mnoho dalších výzkumů. Ale poskytli jsme lékařům dobrou platformu pro to, aby zjistili, jak vést péči o své pacienty.“

Nový přehled důkazů se objeví 28. června online v časopise Annals of Internal Medicine.

Podle amerického ministerstva zdravotnictví porucha příjmu potravy postihuje asi 3,5 procenta žen a 2 procenta mužů ve Spojených státech. National Institutes of Health.

Americká psychiatrická asociace však až v roce 2013 posoudila poruchu příjmu potravy jako skutečnou nemoc a zařadila ji do svého diagnostického manuálu DSM-5.

Porucha příjmu potravy se liší od bulimie, protože člověk, který se přejídá, nemá nutkání se jídla poté zbavit. Lidé s bulimií se často snaží zabránit přibírání na váze zvracením, používáním projímadel nebo nadměrným cvičením poté, co se přejedli, uvedl Brownley.

Lidé, kteří občas snědí celý půllitr zmrzliny nebo rodinný sáček chipsů na jedno posezení, nemusí nutně trpět poruchou příjmu potravy, upozornil dr. Michael Devlin, profesor psychiatrie na Columbia University Medical Center v New Yorku.

„Nejedná se o příležitostné přejídání, ale o závažný problém,“ řekl Devlin, který napsal úvodník doprovázející přehled důkazů. „Kritéria pečlivě upřesňují, že musí jít skutečně o nekontrolovatelné přejídání a lidé z toho musí být ve stresu, ne jen se cítit špatně, ale cítit se opravdu znechuceni sami sebou nebo ve velké depresi.“

Epizoda záchvatovitého přejídání zahrnuje snědení velkého množství jídla během několika hodin bez pocitu kontroly nad tím, co člověk dělá, uvedl Brownley.

Aby byla diagnostikována porucha záchvatovitého přejídání, musel by člověk mít alespoň jednu epizodu týdně po dobu tří měsíců. Někdo s touto poruchou jí mnohem rychleji než obvykle, jí, dokud není nepříjemně plný, jí, i když nemá hlad, skrývá své jídlo z rozpaků nebo se po epizodě přejídání cítí znechuceně, depresivně nebo provinile, řekl Devlin.

„Je to skutečná porucha. Není to jen přejídání. A je důležité, aby si lidé uvědomili, že na ni existuje léčba.“

Pro svůj přehled Brownleyová a její kolegové prozkoumali 34 různých klinických studií, které testovaly potenciální léčbu poruchy přejídání.

Výzkumníci zjistili, že pacienti, kteří se účastní kognitivně-behaviorální terapie, mají asi pětkrát větší pravděpodobnost, že se zdrží záchvatovitého přejídání, než lidé, kteří tuto terapii nepodstupují.

Lidé užívající Vyvanse měli více než 2,5krát větší pravděpodobnost, že se zdrží záchvatovitého přejídání. A lidé užívající antidepresiva druhé generace měli o 67 % vyšší pravděpodobnost, že omezí záchvatovité přejídání, uvedli vědci.

„Kognitivně-behaviorální terapie se skutečně dostává k jádru myšlenek a pocitů, které stojí za touto poruchou,“ řekl Brownley. S pomocí terapeuta pacienti přijdou na pocity a návyky, které přispívají k jejich záchvatovitému přejídání, a vymyslí účinná protiopatření.

Vyvanse je stimulant původně schválený k léčbě poruchy pozornosti s hyperaktivitou. Vědci se domnívají, že může lidem pomoci vypořádat se s impulzivní nebo kompulzivní částí poruchy přejídání, uvedl Brownley. Může jim například pomoci přestat sahat po jídle, když jsou v depresi, nebo jim pomoci přestat jíst, jakmile jsou plní.

Druhá generace antidepresiv zahrnuje třídy léků, jako jsou selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) a inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu (SNRI). Mohou tlumit pocity deprese, které přispívají k záchvatovitému přejídání, řekl Brownley.

Je však také možné, že antidepresiva mění chemii mozku nějakým dosud neznámým způsobem, který pomáhá zmírnit záchvatovité přejídání, řekl Devlin.

.