Articles

21 důvodů, proč jít ke zpovědi a proč katolíci zpovídají kněze z hříchů

by admin

Než se dostaneme k důvodu, proč všichni potřebujeme zpověď, musíme si vyjasnit několik otázek.
  • Je svátost smíření (zpověď) nutná k tomu, aby vám byly odpuštěny hříchy, nebo můžete jít rovnou k Bohu
  • Proč tuto svátost potřebujeme
  • Kde se vzala?
  • Co dělá hřích?“
Než dáme adekvátní odpovědi, musíme položit nějaký základ.
Co hřích způsobuje
Hřích způsobuje trojí poškození vztahů:
  1. S Bohem
  2. S druhými
  3. Sami se sebou
Většina lidí snadno pochopí, že hřích může poškodit vztah mezi námi a Bohem. Proto všichni křesťané nějakým způsobem usilují o odpuštění hříchů. Není to však jediné poškození. Svatý Pavel nám v několika svých listech říká, že jsme všichni spojeni s Bohem v jednom Kristově těle – církvi. Jeden z příkladů tohoto učení:

„My, ačkoli je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jednotlivě jsme částmi jeden druhého“. – Římanům 12,5

Když tedy hřešíme, můžeme poškodit ostatní. Jak říká Pavel ve svém dlouhém učení o Kristově těle v 1. listu Korintským:

„Trpí-li jedna část, trpí s ní všechny části; je-li jedna část vyznamenána, všechny části se podílejí na její radosti.“ – 1 Kor 12,26

Tímto způsobem nepoškozujeme pouze vztah s Bohem, ale také s ostatními členy církve. Katechismus učí:

1440 „Hřích je především urážkou Boha, přerušením společenství s ním. Zároveň poškozuje společenství s církví. Proto obrácení zahrnuje jak Boží odpuštění, tak smíření s církví.“

Třetí způsobenou škodou jsme my sami. Jsme stvořeni k dobru a svatosti. Když hřešíme, stáváme se v jistém smyslu méně tím, kým jsme byli stvořeni být. I tuto škodu je třeba napravit. K tomuto uzdravení dochází pouze tehdy, když je hřích odpuštěn.
Kdo odpouští hřích?

Jedině Bůh má pravomoc odpouštět hříchy. Tato autorita je však zprostředkována jinými lidmi. Židé se ptali, proč Kristus odpouští hříchy, protože si neuvědomovali, že je Bůh. Nesmíme zapomínat, že Ježíš byl také člověk. Tuto autoritu odpouštět hříchy předává svým apoštolům.
Po vzkříšení se Ježíš zjevil svým učedníkům, kteří byli shromážděni v horní místnosti, vyděšení k smrti a zmatení. Kristus přichází, vdechuje na ně Ducha svatého a pak je pověřuje, aby odpouštěli hříchy. Je to teprve podruhé, kdy Bůh dýchá na lidi. Poprvé je to, když vdechne život Adamovi. Dech je symbolem Ducha svatého.

„Večer onoho prvního dne v týdnu, když byly dveře, kde byli učedníci ze strachu před Židy, zamčené, přišel Ježíš, postavil se do jejich středu a řekl jim: „Pokoj vám!“

. Když to řekl, ukázal jim své ruce a svůj bok. Učedníci se zaradovali, když uviděli Pána. (Ježíš) jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Když to řekl, dýchl na ně a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.““ – Jan 20 19-23

Apoštolové jsou posláni tak, jak Otec poslal Ježíše – s pravomocí odpouštět hříchy. Jak ale mohli vědět, které hříchy mají odpustit a které si ponechat, když hříchy nebyly vyznány? Proto se v Jakubově knize píše toto:

„vyznávejte si navzájem své hříchy a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni“. – Jakub 5,16

V kontextu tohoto verše je člověku řečeno, aby „svolal presbytery církve“ (Jakub 5,14). Presbyter je řecké slovo pro kněze (nebo staršího).
Na základě biblických důkazů tedy vidíme, že odpuštění hříchů je výslovně spojeno s vyznáním knězi, který má pravomoc odpouštět hříchy, kterou mu dal Kristus. Kristus tak prostřednictvím kněze uzdravuje vztah a my jsme smířeni s Bohem i s jeho církví, a tím jsme uzdraveni, a stáváme se tak tím, kým skutečně máme být. Tím se tedy uzdravují trojí škody způsobené v našich vztazích.

Můžeš jít přímo k Bohu?“

Ano i ne. Jak jasně vidíme v Písmu výše, je nám řečeno, že si máme navzájem vyznávat své hříchy. Obvyklý způsob, jakým nám jsou odpuštěny těžké hříchy, je tedy svátost zpovědi. Toto je tedy způsob, který Kristus ustanovil jako běžný způsob odpuštění těžkých (tj. smrtelných) hříchů. Existují však extrémní okolnosti, kdy Bůh může odpustit těžké hříchy i mimo zpověď, pokud má člověk dokonalou lítost (zármutek) nad svými hříchy, ale ty jsou výjimečné.

Také jsme povinni jít ke zpovědi pouze jednou ročně v době velikonoční, a to pouze tehdy, pokud jsme spáchali smrtelný hřích. Všechny všední hříchy lze tedy odpustit tím, že půjdeme přímo k Bohu, i když je lze odpustit i při zpovědi, a to se doporučuje, kdykoli je to možné.

Mohou mít odpuštěné hříchy jen katolíci?

Prostá odpověď zní ne. Zpověď je sice běžný způsob, jak si nechat odpustit hříchy, ale není to způsob jediný. Katechismus říká:

„Když vzniká z lásky, kterou je Bůh milován nade vše, nazývá se lítost „dokonalá“ (lítost z lásky). Taková lítost odpouští všední hříchy; získává také odpuštění smrtelných hříchů, jestliže zahrnuje pevné předsevzetí uchýlit se co nejdříve ke svátostné zpovědi.“ (KKC 1452)

Pokud někdo není katolík (tedy nemá možnost uchýlit se ke svátosti), může mu být odpuštěno, pokud má dokonalou lítost a vyzná Bohu své hříchy. Pokud je nekatolík v nebezpečí smrti, může svátost přijmout – pokud je pokřtěným křesťanem.

„Je-li nebezpečí smrti nebo je-li podle úsudku diecézního biskupa nebo biskupské konference nějaká jiná vážná a naléhavá potřeba, mohou katoličtí služebníci zákonně udělovat tytéž svátosti jiným křesťanům, kteří nejsou v plném společenství s katolickou církví, kteří se nemohou obrátit na služebníka své vlastní obce a kteří o ně spontánně požádají, pokud prokáží katolickou víru ve vztahu k těmto svátostem a jsou k tomu náležitě disponováni“. (Kodex kanonického práva, kánon 844.4)

Takže proč chodit ke zpovědi, když ti může být odpuštěno i bez ní?“
Důvodů je mnoho, vlastně jsem jich vymyslel nejméně 21:

21 důvodů, proč chodit ke zpovědi!“

  1. Bůh v Bibli přikázal, abychom si navzájem vyznávali své hříchy. (Jak 5,16)
  2. Je to běžný způsob, jak si nechat odpustit hříchy.
  3. Svátostí získáváme milost, abychom hříchu odolali, a také odpuštění.
  4. Učíme se pokoře tím, že se musíme vyzpovídat druhému člověku.
  5. Je zde zabudována odpovědnost.
  6. Uzdravuje se náš vztah se zbytkem církve.
  7. Dostává se nám rady od kněze.
  8. Můžeme se utěšit, když slyšíme slova rozhřešení.
  9. Všechny hříchy jsou smazány.
  10. Pomáhá dát sílu odpustit druhým.
  11. Nic to nestojí.
  12. Musíme si být jisti, že bez ní nemáme „dokonalou“ lítost.
  13. Pomáhá nám jít hluboko do svého nitra a přemýšlet o tom, jak se můžeme zlepšit.
  14. Emocionálně je to dobrý pocit.
  15. Když si (znovu) uvědomíme, že jsme hříšníci, je snazší mít trpělivost s druhými.
  16. Vždy důvěrné – co se řekne ve zpovědnici, zůstane ve zpovědnici.
  17. Žádné pocity viny.
  18. Jsme lépe připraveni na přijetí eucharistie.
  19. Odpuštění je nezbytnou součástí růstu ve svatosti.
  20. Naše svědomí může být lépe formováno.
  21. Pokud jsme smrtelně zhřešili, pak nás zpověď přivádí zpět do Boží rodiny – církve a také obnovuje posvěcující milost v našich duších!