Všichni milují smolaře.

Tedy s výjimkou světového fotbalu, kde většina fanoušků dává přednost mocným klubům. Najít fanouška Wiganu Athletic nebo Queens Park Rangers mimo Anglii je jako hledat Yettiho nebo Lochnesskou příšeru.

Všichni mají rádi vítěze. A jednou za čas se stane, že se nějaký odvážný outsider vzepře sázkám a očekáváním bookmakerů a dosáhne na velký titul nebo ho dokonce vyhraje.

Tady je 12 nejpozoruhodnějších nadprůměrných týmů, které se zapsaly do historie tím, že porazily velké kluky.

Sunderland měl plné právo být velkým outsiderem, když vstupoval do finále FA Cupu v roce 1973.

Černé kočky potřebovaly opakované zápasy proti Notts County, Readingu a Manchesteru City, jen aby se dostaly do čtvrtfinále. Sunderlandu, který tehdy ještě působil ve druhé divizi, se pak podařilo porazit Luton Town a Arsenal a postoupit do finále proti Leedsu United.

Leeds byl obhájcem FA Cupu a v předchozí sezóně skončil v první divizi druhý. Gól Iana Porterfielda ve 31. minutě však spolu s vynikajícím výkonem brankáře Jimmyho Montgomeryho stačil k tomu, aby Sunderland získal pohár vítězstvím 1:0.

Černé kočky vyhrály zápas bez pomoci hráčů, kteří v té době hráli na mezinárodní úrovni. Od dob Sunderlandu vyhrály FA Cup pouze dva další kluby z nižších divizí. FA Cup z roku 1973 je dodnes poslední velkou trofejí, kterou klub vyhrál.

Světový pochod s FA Cupem v roce 1976

V roce 1976 nebyl Manchester United ještě takovým gigantem, jakého z něj nakonec udělal Sir Alex Ferguson. Ve skutečnosti se Rudí ďáblové teprve nedávno odrazili od sestupu do druhé ligy v roce 1974.

Svěřenci Tommyho Dochertyho se hned v roce 1975 odrazili ode dna a byli ještě velkými favority nad druholigovým Southamptonem, protože Manchester United byl na cestě za třetím místem v první lize.

Southampton nikdy nevyhrál žádnou významnou soutěž,a v roce 1976 skončil ve druhé lize šestý. Manchester United po většinu zápasu držel Svaté na uzdě a donutil Iana Turnera k několika zákrokům.

Bobby Stokes však v 83. minutě překonal zadní řady Rudých ďáblů a dal Svatým jedinou branku a zvítězil 1:0. Je to stále jediná významná trofej, kterou Southampton ve své historii získal, i když v roce 2010 se Svatí dočkali menšího úspěchu ve Wembley, když vyhráli Johnstone’s Paint Trophy.

Indomitable Lions Reach World Cup 1990 Quarterfinals

Otevírací zápas mistrovství světa v roce 1990 měl být pro obhájce titulu Argentinu ukázkou a snadnou rozcvičkou.

Hvězdami tohoto zápasu i celého turnaje se ukázali být soupeři Argentiny, Kamerun. Při své teprve druhé účasti na mistrovství světa vstřelil François Omam-Biyik gól s přispěním absolutního výpadu argentinského brankáře Neryho Pumpida. Tento gól byl jedinou brankou v historickém utkání, které skončilo 1:0.

Kamerun se nespokojil s jediným vítězstvím, vyhrál svou skupinu, porazil Rumunsko a poté prohrál bezvýznamný zápas se Sovětským svazem.

V 16. kole porazili Nezdolní lvi Kolumbii 2:1 po prodloužení a utkali se s Anglií. Kamerun se v 65. minutě ujal vedení 2:1 gólem Eugena Ekekeho, ale Anglie získala dvě penalty. První z nich v 83. minutě rozhodl zápas. Druhá zajistila Anglii vedení v prodloužení a vítězství 3:2.

Senegal šokoval svět na mistrovství světa 2002

Dvanáct let poté, co Kamerun v úvodním zápase mistrovství světa 1990 porazil obhájce titulu Argentinu, se stejnou cestou ke slávě vydal Senegal.

Tentokrát to byla Francie, kdo obhájce titulu poslal k porážce skupinu afrických neznámých. Senegal se na mistrovství světa představil vůbec poprvé. Papa Malick Diop skóroval ve 30. minutě a gól vydržel až do vítězství 1:0.

Senegal remizoval v dalších dvou zápasech skupinové fáze s Dánskem a Uruguayí a postoupil do 16. kola. Hvězdou, která by sen udržela při životě, by byl Henri Camera, který vstřelil oba góly při vítězství 2:1 v prodloužení nad Švédskem.

Postup by skončil ve čtvrtfinále, protože Senegal nedokázal najít cestu přes Turecko, další překvapivé mužstvo na mistrovství světa, které jich bylo plné. Porážka 1:0 ukončila dosud jediné vystoupení Senegalu na mistrovství světa.

Bulharsko dosáhlo semifinále mistrovství světa 1994

Před rokem 1994 Bulharsko nikdy nevyhrálo zápas v žádném ze svých předchozích vystoupení na mistrovství světa.

To se změnilo, když bývalá země východního bloku, která byla na 29. místě světového žebříčku FIFA, porazila ve skupinové fázi Řecko a Argentinu a postoupila do 16. kola.

Bulharsko právě začínalo. Pod vedením nejlepšího střelce turnaje Hristo Stoičkova porazili Bulhaři v přestřelce Mexiko a poté obhájce titulu mistra světa Německo a postoupili do semifinále.

Dál už se neprobojovali, protože Bulharsko nedokázalo uhlídat Roberta Baggia a Itálii a prohrálo zápas 2:1.

Bulharsko se dostalo do semifinále.

Club Tijuana vyhrál v roce 2012 Aperturu Liga MX

Nejnovější příběh outsidera je doslova pro psy. Xoloitzcuintlis neboli Xolos z Clubu Tijuana, který byl založen v roce 2007, je jedním z nejmladších fotbalových klubů na světě.

Xolo je bezsrstý, původní mexický pes a jeden z nejhůře vyslovitelných a vyslovitelných maskotů na světě. Týmu trvalo tři roky, než získal postup do Ligy MX a v roce 2010 vyhrál druhou ligu Apertura.

V Mexiku, podobně jako v několika jihoamerických ligách, se každou sezónu hraje o dva mistrovské tituly, Apertura (podzim) a Clausura (jaro). V prvním turnaji se Xolos umístili na 15. místě a dostali se do sestupového pásma. V Clausura si Tijuana polepšila na sedmé místo, upevnila si pozici a poprvé si zajistila účast v play-off.

V teprve třetím turnaji a druhém roce existence klubu v nejvyšší soutěži získala Tijuana v roce 2012 titul Apertura, když ve finále porazila Tolucu 4:1 na zápasy a završila tak raketový vzestup na vrchol mexického fotbalu.

Verona se v roce 1985 ujala Serie A

Rok 1985 ukázal, že v Itálii kromě Juventusu, AC Milán, Interu a Říma existují vlastně i jiné fotbalové kluby.

Hellas Verona skončil v roce 1984 v Serii A na šestém místě a v následující sezoně se od něj už nic nečekalo. Verona však dokázala celou sezónu pouze dvakrát prohrát na cestě za vítězstvím v Serii A o čtyři body před Turínem.

Někteří budou tvrdit, že příchody Hanse-Petera Briegela a Prebena Elkjaera stačily k tomu, aby Verona získala svůj první titul v Serii A.

Někteří cynici budou tvrdit, že Veroně pomohl způsob přidělování rozhodčích, Sezóna 1984-1985 byla jedinou sezónou, kdy byli rozhodčí přidělováni losem naslepo, a ne přidělovatelem kvůli různým sázkovým skandálům.

Ať tak či onak, pro klub, který v Serii A nepůsobil od roku 2002, to byl jediný okamžik slávy v nejvyšší soutěži.

Řecko na Euru 2004 dobré jako zlato

Rok 2004 měl být rokem, kdy se Portugalsku všechno sešlo.

Portugalsko bylo hostitelem Eura 2004 a „zlatá generace“ v sestavě Luis Figo, Deco, Pauleta, Rui Costa a mladý Cristiano Ronaldo měla poslední šanci na slávu.

Někdo to Řekům zapomněl říct.

Řecko by Portugalsko na turnaji skutečně dvakrát porazilo. První výhra byla 2:1, což domácím lichotilo, protože Ronaldo vstřelil v 93. minutě gól útěchy. Portugalsko nakonec vyhrálo skupinu, protože Řecko remizovalo se Španělskem a prohrálo s Ruskem, ale čtyři body stačily Řecku k postupu do čtvrtfinále.

Ve vyřazovací fázi Řecko porazilo Francii 1:0 a Českou republiku 1:0 v prodloužení a připravilo si odvetu s Portugalskem. Zlatá generace by v odvetě určitě vyhrála?

Ne. Řecko opět zavřelo své talentovanější soupeře a gólem Angela Christease z 57. minuty získalo titul, čímž ukázalo, že jejich jízda na šampionátu nebyla náhodná.

Dánsko vyhrálo Euro 1992 po předchozím vyřazení

Jak by řekl Dante Hicks z filmu Clerks: „Dánsko tu dnes vůbec nemělo být!“

Dánsko se na Euro 1992 kvalifikovalo až poté, co byla Jugoslávii na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN zakázána účast na turnaji kvůli jugoslávským válkám. V důsledku toho byla nabídka Jugoslávie udělena vítězi jejich kvalifikační skupiny, Dánové se o své účasti dozvěděli až 11 dní před začátkem turnaje.

Dánsko skončí ve své skupině na druhém místě za Švédskem, čímž si vyslouží semifinálový zápas s Nizozemskem. Henrik Larsen vstřelil dva góly při remíze 2:2. V následném rozstřelu Dánsko proměnilo všech pět kopů ze značky pokutového kopu a postoupilo do finále, které vyhrálo 5:4.

Ve finále Dánsko porazilo nově sjednocené a vítěze mistrovství světa z roku 1990 Německo 2:0 a vyhrálo svou první velkou mezinárodní soutěž.

Když Caldes porazil Boca Juniors a vyhrál Copa Libertadores v roce 2004

Kolumbijské týmy neměly v posledních letech v Copa Libertadores štěstí. Předtím tuto soutěž vyhrálo pouze Atletico Nacional v roce 1989, tým, který v té době financoval Pablo Escobar

Když se v roce 2004 dostal do finále Copa Caldas, jeho šance na vítězství se nezdály být velké. Jejich soupeřem byla Boca Juniors, jeden z gigantů jihoamerického fotbalu, který soutěž vyhrál už čtyřikrát.

Obě části dvoufázového finále skončily remízou. První utkání skončilo bez branek, druhé 1:1. Po 180 minutách měly o šampionátu rozhodnout kopy ze značky pokutového kopu.

Překvapivě to byla Boca Juniors, kdo vypadal, že se chytil za pačesy. Argentinský celek by promarnil všechny čtyři penalty a jednou Caldasovi přisoudil nejslavnější vítězství v klubové historii.

„Hrdina ze Sevilly“ zachránil Steauu Bukurešť

Ve finále Evropského poháru v roce 1986 byly šance rozhodně proti Steaue Bukurešť.

Nejprve byl soupeřem věčný mistr La Ligy Barcelona. Za druhé, zápas se hrál v domovské Barceloně, v Seville.

Samotný zápas byl do značné míry zapomenutelný, protože ani jeden z týmů nedokázal během prvních 120 minut najít branku. Přestřelka, která měla určit vítěze, však byla naprosto nezapomenutelná.

Gólman Steauy Helmuth Duckadam zachránil všechny čtyři barcelonské kopy ze značky pokutového kopu, zatímco Marius Lacatus a Gavirl Balint proměnili a rumunský tým se stal prvním týmem z východní Evropy, který vyhrál evropský pohár. Za své hrdinství dostal Duckadam přezdívku „Hrdina ze Sevilly.“

Nottingham Forest vyhrál v roce 1978 první ligu

Představte si, že v příští sezoně vyhraje Premier League Cardiff City nebo Hull City. Představa, že tým, který právě postoupil do nejvyšší anglické fotbalové ligy, vyhraje divizi v následující sezóně, se zdá být směšná, ale přesně to dokázal Nottingham Forest v roce 1978.

Pod vedením Briana Clougha v roce 1977 Forest sotva postoupil do první ligy, když skončil třetí ve druhé lize před Boltonem a Blackpoolem o pouhý jeden bod.

Pod vedením hráčů jako Martin O’Neill, Peter Shilton, Garry Birtles, Kenny Burns a John McGovern by Forest vyhrál ligu s pohodlným náskokem sedmi bodů před druhým Liverpoolem. Cloughův tým prokázal, že jeho ligová forma nebyla náhodná, a v té sezóně vyhrál i Ligový pohár.