Pocházel z vikingského rodu.

Ačkoli mluvil dialektem francouzštiny a vyrůstal v Normandii, lénu věrném francouzskému království, Vilém a další Normané pocházeli ze skandinávských nájezdníků. Vilémův prapradědeček Rollo spolu s dalšími vikingskými nájezdníky koncem 9. a počátkem 10. století plenil severní Francii a nakonec výměnou za mír přijal vlastní území (Normandii, pojmenovanou po Seveřanech, kteří ji ovládali).

Měl důvod nenávidět své původní jméno.

Jako plod milostného poměru mezi Robertem I., normandským vévodou, a ženou jménem Herleva byl Vilém svým současníkům po většinu svého života pravděpodobně znám jako Vilém Bastard. Jeho kritici tuto přezdívku používali (i když za jeho zády) i poté, co porazil Angličany v bitvě u Hastingsu a vysloužil si povýšení na Viléma Dobyvatele.

Jeho budoucí nevěsta s ním zpočátku nechtěla mít nic společného.

Když Vilém požádal o ruku Matyldu Flanderskou, vnučku francouzského krále Roberta II, ta odmítla, možná kvůli jeho nemanželství nebo zapletení s jiným mužem. Podle legendy se odmítnutý vévoda pustil do Matyldy na ulici a strhl ji z koně za dlouhé copy. Každopádně souhlasila, že se za něj provdá, a před svou smrtí v roce 1083 mu porodila 10 dětí, což Viléma uvrhlo do hluboké deprese.

Nesnesl žádnou neúctu vůči své matce.

Při Vilémově obléhání Alençonu, sporného města na hranicích Normandie, koncem 40. nebo počátkem 50. let 10. století prý obyvatelé věšeli na hradby zvířecí kůže. Posmívali se mu, že je vnukem koželuha, což odkazovalo na povolání otce jeho matky. Aby pomstil její čest, nechal jim useknout ruce a nohy.

Nařídil, aby se v Anglii mluvilo franglais.

William při nástupu na trůn neuměl anglicky a navzdory svému úsilí ji neovládal. (Stejně jako většina šlechticů jeho doby byl i on negramotný.) Díky normanské invazi se na anglických dvorech po staletí mluvilo francouzsky, což zcela změnilo anglický jazyk a vneslo do něj nová slova.

Jeho šašek byl první obětí bitvy u Hastingsu.

Williamův šašek jel po jeho boku během invaze do Anglie a zvedal vojákům náladu zpěvem o hrdinských činech. Když dorazili k nepřátelským liniím, vysmíval se Angličanům žonglováním s mečem a byl vzápětí zabit, čímž byla zahájena historická potyčka.

Byl háklivý na svou váhu.

V dřívějších letech byl popisován jako statný a zdravý, později v životě Vilém zřejmě nabral balónky. Francouzský král Filip ho prý přirovnal k těhotné ženě, která se chystá rodit. Podle některých zpráv byl korpulentní dobyvatel tak zděšen svou velikostí, že vymyslel vlastní verzi módní diety, při níž po určitou dobu konzumoval pouze víno a lihoviny. Nefungovalo to.

Na jeho pohřbu explodovalo tělo.

William zemřel poté, co se jeho kůň během bitvy v roce 1087 vzepjal a odhodil krále proti hlavici sedla tak silně, že mu praskla střeva. Nastoupila infekce, která ho o několik týdnů později zabila. Když se kněží snažili nacpat Viléma do kamenné rakve, která se ukázala být pro jeho objem příliš malá, zatlačili na jeho břicho a způsobili jeho prasknutí. Truchlící prý utíkali ke dveřím, aby unikli hnilobnému zápachu.

Je předkem milionů lidí.

Každý anglický panovník, který následoval po Vilémovi, včetně královny Alžběty II, je považován za potomka krále narozeného v Normandii. Podle některých genealogů je s ním vzdáleně spřízněno také více než 25 procent anglické populace a nespočet Američanů s britskými předky.

Je zodpovědný za desítky britských závětí.

William, starofrancouzské jméno složené z germánských prvků („wil“, což znamená touha, a „helm“, což znamená ochrana), zavedl do Anglie Vilém Dobyvatel a rychle se rozšířilo. Ve 13. století se jednalo o nejčastější křestní jméno mezi anglickými muži. Dnes stále patří do první desítky a někteří předpovídají, že budoucí korunovace dalšího krále Viléma posune toto jméno ještě výš.