Zdroj: COBBETT, WILLIAM, voják, kontroverzní spisovatel; nar. 9. 3. 1763 ve Farnhamu (Surrey), Anglie, třetí syn George Cobbetta a Ann Vincentové; m. 5. 2. 1763, Farnham. 1792 Anne Reidová ve Woolwichi (Londýn) a měli sedm dětí; zemřel 18. června 1835 v Ashi (Surrey).

William Cobbett, velký anglický radikálně-toryistický polemik, pocházel z nekulturního, skromného, venkovského rodu. Již jako malý chlapec však projevil onu schopnost vzpurného sebevzdělávání, která charakterizovala celý jeho život. Od čtrnácti let příležitostně utíkal z domova, 6. května 1783 odešel natrvalo a 4. února 1784, po několika nešťastných měsících strávených jako právnický úředník v Londýně, narukoval v Chathamu (Kent) k 54. pěšímu pluku. Následoval bezútěšný rok kasárenského života, ale než v březnu 1785 odplul z Gravesendu do Halifaxu, aby se připojil ke svému pluku, byl povýšen na desátníka. Měl strávit šest let v Maritimes, hlavně v Novém Brunšviku, než se se svou jednotkou vrátil domů.

Po návratu do Anglie získal Cobbett čestné propuštění a poté vznesl obvinění z korupce proti svým bývalým důstojníkům. Z obav před odvetou uprchl v roce 1792 do Francie a ještě téhož roku se přestěhoval do Spojených států. Poté, co si vybudoval pověst otevřeného protijakobínského a protijeffersonovského novináře, se v roce 1800 vrátil do Anglie poté, co byl odsouzen za urážku na cti proti Benjaminu Rushovi, významnému lékaři. Cestou se v červnu krátce zastavil v Halifaxu. Nyní byl pro loajalisty celebritou a hrdinou a přijal ho Edward* August, vévoda z Kentu.

V roce 1802 založil slavný Cobbett’s Weekly Political Register, osobní orgán, který redigoval až do své smrti. V letech 1810 až 1812 byl vězněn v Newgate za hanobení vlády a v letech 1817 až 1819 pobýval ve Spojených státech, opět na útěku před úředním pronásledováním. V roce 1830 vydal v Londýně svou nejznámější knihu Rural rides (Venkovské vyjížďky), která je jedinečným popisem anglického venkova na počátku 19. století. Od roku 1832 až do své smrti v roce 1835 byl členem parlamentu za Oldham.

Zapomenutá kanadská léta jinak hojně studovaného Cobbetta jsou důležitá jak pro svůj vliv na jeho pozdější vynikající kariéru, tak pro světlo, které vrhají na dějiny Nového Brunšviku. Nedostatek dobových záznamů bohužel způsobuje, že jsme odkázáni na Cobbettovy pozdější, názorově vyhraněné a často rozporuplné spisy. Dokonce ani chronologii jeho novobruselských let nelze vylíčit s naprostou přesností. Bylo to v červenci 1785, kdy se s 54. plukem plavil přes záliv Fundy z Windsoru v N.S. (kde byl pluk dislokován) do Saint John. Cobbett byl jistě nějakou dobu ubytován ve Fort Howe v Saint John a možná byl mezi vojáky povolanými k potlačení listopadových volebních nepokojů; k volbám se měl vyjádřit v pozdějším životě. V červenci 1787 se pravděpodobně natrvalo přestěhoval do Frederictonu.

Cobbett tvrdil, že se široce seznámil se „schopnými yankeeskými farmáři“, kteří tvořili většinu obyvatelstva nové provincie Nový Brunšvik, a jeho zkušenosti s nimi rozbily jeho pohled na třídní strukturu. Ke svému překvapení našel „tisíce kapitánů a plukovníků bez vojáků a statkářů bez punčoch a bot“. Doma ho „nikdy nenapadlo oslovit panoše bez uctivé úklony, ale v tomto novém světě, ačkoli jsem byl pouhý desátník, jsem často panošům nařídil, aby mi přinesli sklenici grogu, a dokonce se postarali o můj batoh“. Důvěrněji se seznámil asi v červenci 1789 s nejmenovaným loajalistickým farmářem z Nové Anglie, 40 mil od Frederictonu, jehož dceři se dvořil a málem se s ní oženil, přestože byl o dva roky dříve zasnouben ve Fort Howe se svou budoucí ženou Anne Reidovou, třináctiletou dcerou dělostřeleckého seržanta Thomase Reida. Cobbettův pozdější přesvědčený federalismus a kritika americké revoluce mohou být částečně přičítány jeho zkušenostem s loajalisty z Nového Brunšviku.

Ztráta Cobbettovy dobře opotřebované kopie knihy Jonathana Swifta Příběh o vaně… v zálivu Fundy během bouřlivé plavby do Nového Brunšviku v roce 1785. která o osm let dříve odstartovala jeho intelektuální probuzení, neutišila jeho vášeň pro sebevzdělávání. Zatímco se během dvou let tvrdou prací a přirozenými schopnostmi vypracoval na seržanta-majora a podle vlastního vyjádření prakticky řídil celý pluk, zároveň všechny od důstojníků dolů učil novému drilu známému jako „Dundasův systém“, dohlížel na stavbu velkých kamenných kasáren ve Frederictonu, byl duchem zprávy královské komise o Novém Brunšviku (která se mezitím ztratila), učil sebe a několik kolegů anglické gramatice, studoval geometrii a napsal první z mnoha učebnic „Notebook on vulgar fractions“ (která zůstala v rukopise). Když 54. jednotka opouštěla Nový Brunšvik, viceguvernér Thomas Carleton* veřejně ocenil Cobbettovy vojenské zásluhy.

Jeho armádní zkušenosti odstartovaly Cobbettovu celoživotní kariéru kritika establishmentu, třídního systému a korupce. Tvrdil, že většina důstojníků je opilá, neschopná, a co hůř, prodejná. S pomocí desátníka Williama Bestlanda hledal důkazy v plukovních záznamech. Výsledkem jeho naivního a neúspěšného pokusu vznést obvinění proti svým nadřízeným bylo jeho první publikované dílo The soldier’s friend… (Přítel vojáka). vytištěné v Londýně v roce 1792. Objevil svůj métier: křižácké psaní. Zůstal „přítelem vojáka“ a podnikl útok proti bičování, které se naučil nenávidět v Novém Brunšviku.

Cobbettovo povolání zahradníka a zemědělce ovlivnil Nový Brunšvik. „Pěstoval jsem zahradu ve Fredericktonu,“ prohlásil. „Měl jsem tolik krásného zelí, tuřínu a zahradních plodin všech odolných druhů, kolik si jen člověk může přát. Dobře rostla a dozrávala indická kukuřice.“ V Británii se důrazně zasazoval o pěstování tuřínu a kukuřice, kterou typicky neskromně nazýval „Cobbettovou kukuřicí“. 54. Kozami zahájil své povzbuzování výhod těchto soběstačných zvířat. Cobbett si užíval novobrunswické krajiny a takových venkovských radovánek, jako byl lov, bruslení a zejména tramping – jakási raná „venkovská jízda“. Naopak vždy neměl rád komerční města. S ohledem na Saint John pravděpodobně napsal: „Vždycky, už od mládí, jsem neměl rád námořní přístavy.“

Cobbett nebyl nikdy příliš důsledný. Například jeho popisy Nového Brunšviku se pohybují od rapsodických – „některá z těchto míst svou venkovskou krásou daleko předčí všechna ostatní, která kdy mé oči spatřily“ – až po bezútěšné – „ta bídná země“, „jedna velká hromada skal, porostlá jedlemi“. V pozdějších letech se jeho kritika severoamerických kolonií prohloubila, protože nenáviděl vystěhovalectví anglických venkovanů. V celém svém rozsáhlém díle čerpal metafory ze svého novobruselského období. Tak používal útrapy zimy jako metaforu pro útrapy způsobené v Anglii papírovými penězi.

Ačkoli Cobbett zůstává pravděpodobně nejvýznamnější osobností, která kdy žila v Novém Brunšviku, je v dějinách provincie pouhou poznámkou pod čarou. Nový Brunšvik na něj měl větší vliv. Zážitky, které tam prožil, nepochybně vedly k tomu, že objevil své skutečné povolání, a až do své smrti používal tyto zážitky, a vlastně celý svůj život, jako surovinu pro své umění, psaní a kauzy.

Wallace Brown

William Cobbett je autorem velkého množství publikovaných i nepublikovaných děl. K dispozici jsou dvě bibliografie jeho vydaných spisů: M. L. Pearl, William Cobbett: a bibliographical account of his life and times (London, 1953), která poskytuje i některé informace o nepublikovaných materiálech, a P. W. Gaines, William Cobbett and the United States, 1792-1835; a bibliography with notes and extracts (Worcester, Mass., 1971). Při přípravě tohoto náčrtu byly použity následující položky a edice: Rady mladým mužům a (mimochodem) mladým ženám ve středních & vyšších vrstvách v řadě dopisů…. (Londýn, 1926); The autobiography of William Cobbett: the progress of a plough-boy to a seat in parliament, vyd. William Reitzel (Londýn, ); Cobbett’s Weekly Political Reg. (Londýn), 1802-35; Life and adventures of Peter Porcupine …. , vyd. G. D. H. Cole (Londýn, 1927; přel. Port Washington, N.Y., 1970); „Notebook on vulgar fractions . . desetinné zlomky a geometrie … . , Fort Howe, 26. ledna 1789“, nekatalogizovaný rukopis v Yale Univ. Library, Beinecke Rare Book and ms Library (New Haven, Conn.); Rural rides … with economical and political observations . . . (Londýn, 1830); a A year’s residence in the United States America . . . (Fontwell, Eng., 1964).

D. G. Bell, Early loyalist Saint John; the origin of New Brunswick politics, 1783-1786 (Fredericton, 1983). George Spater, William Cobbett, the poor man’s friend (2v., Cambridge, Eng., 1982). Wallace Brown, „William Cobbett in the Maritimes“, Dalhousie Rev., 57 (1976-77): 448-61. Gerald Keith, „The legend of Jenny’s Spring“, N.B. Hist. Soc., Coll., č. 18 (1963): 48-54.

.