„„

Máma a mládě žirafy síťované jsou spolu na pláních Laikipia v Keni. Robert Muckley/Getty Images

Když si představíte žirafu a její skvrny, možná si řeknete „proč se tím vůbec zabývají?“. Žirafy jsou tak vysoké a mají tak dlouhé nohy a dlouhý krk, že tito vytáhlí tvorové dosahují vysoko do korun stromů. Koho si myslí, že těmi skvrnami oblbují? To přece nemůže být kamufláž, každý přece vidí, jak se tato mohutná a ladná zvířata promenádují po pastvinách subsaharské Afriky, ne?“

Jistě, každý vidí dospělé žirafy, které jsou nejvyššími savci na planetě, ale zranitelným malým žirafím mláďatům by kamufláž mohla pomoci. Nová studie publikovaná 2. října 2018 v časopise PeerJ ukazuje, že žirafy dědí své skvrny od matek – a tyto skvrny mají vliv na schopnost mladých žiraf přežít.

Kamufláž je však jen jednou z funkcí, které tyto skvrny mohou plnit. Derek E. Lee, docent výzkumu na Penn State University a hlavní autor článku, ve svém prohlášení uvedl, že „ve skutečnosti neznáme jejich účel v přírodě“. Skvrny mohou skutečně sloužit k maskování, ale mohou také pomáhat regulovat tělesnou teplotu a umožňovat žirafám vzájemné rozpoznávání.

Pod srstí mají žirafy tmavě šedou kůži bez jakýchkoli skvrn. Na srsti však mají skvrny, které mohou být kulaté, oválné nebo skvrnité, s ostrými nebo hladkými okraji, a všechny tvary a stavy definice mezi nimi. Jsou proměnlivé, ale skvrny zůstávají stejné po celý život žirafy. To umožňuje vědcům (a pravděpodobně i žirafím matkám) rozpoznávat jedince.

Výzkumníkům se podařilo potvrdit, že atributy skvrn, jako jsou ostře ohraničené okraje, se předávají z matky na mládě. V této studii měli novorozenci, kteří měli větší a nepravidelnější skvrny, větší pravděpodobnost, že přežijí několik prvních měsíců života.

Toto nové zjištění je aktualizací staré hypotézy. Dr. Anne Innis Daggová pozorovala malou populaci žiraf v zoo a všimla si, že tvar, počet, plocha a barva skvrn se zřejmě předávají. Nejnovější studie použila počítačové zobrazování a analýzu k porovnání 11 znaků zjištěných u skvrn žiraf ve volné přírodě. Metoda by mohla být použita i pro studium vzorů jiných zvířat, například skvrn gepardů nebo pruhů zeber.