Změna klimatu je jednou z největších globálních výzev 21. století. Její dopady se liší podle regionů, generací, věku, tříd, příjmových skupin i pohlaví. Na základě zjištění Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) je zřejmé, že největší dopady pocítí také lidé, kteří jsou již nyní nejvíce zranitelní a marginalizovaní. Očekává se, že chudí, především v rozvojových zemích, budou neúměrně postiženi, a tudíž budou nejvíce potřebovat adaptační strategie tváří v tvář proměnlivosti a změně klimatu. Postiženy budou pravděpodobně jak ženy, tak muži pracující v odvětvích přírodních zdrojů, jako je zemědělství1 . Ženy jsou stále více považovány za zranitelnější vůči dopadům změny klimatu než muži, a to především proto, že představují většinu chudých obyvatel světa a jsou proporcionálně více závislé na ohrožených přírodních zdrojích. Rozdíl mezi muži a ženami lze spatřovat také v jejich rozdílných rolích, odpovědnosti, rozhodování, přístupu k půdě a přírodním zdrojům, příležitostech a potřebách, které mají obě pohlaví.2 Ženy mají celosvětově horší přístup než muži ke zdrojům, jako je půda, úvěry, zemědělské vstupy, rozhodovací struktury, technologie, školení a poradenské služby, které by zvýšily jejich schopnost přizpůsobit se změně klimatu.3

Proč jsou ženy zranitelnější
Zranitelnost žen vůči změně klimatu vyplývá z řady faktorů – sociálních, ekonomických a kulturních.

Sedmdesát procent z 1,3 miliardy lidí žijících v podmínkách chudoby tvoří ženy. V městských oblastech je 40 % nejchudších domácností vedeno ženami. Ženy převažují ve světové produkci potravin (50-80 procent), ale vlastní méně než 10 procent půdy.

Ženy představují vysoké procento chudých komunit, které jsou z hlediska obživy vysoce závislé na místních přírodních zdrojích, zejména ve venkovských oblastech, kde na nich leží hlavní odpovědnost za zásobování domácností vodou a energií na vaření a vytápění, jakož i za zajištění potravin. Na Blízkém východě se ženy podílejí až 50 % na pracovní síle v zemědělství. Jsou zodpovědné především za časově a pracovně náročnější práce, které se vykonávají ručně nebo s použitím jednoduchých nástrojů. V Latinské Americe a Karibiku se počet venkovského obyvatelstva v posledních desetiletích snižuje. Ženy se zabývají převážně samozásobitelským zemědělstvím, zejména zahradnictvím, chovem drůbeže a drobného hospodářského zvířectva pro domácí spotřebu.

Ženy mají omezený přístup k environmentálním statkům a službám a mají nad nimi omezenou kontrolu; jejich účast na rozhodování je zanedbatelná a nepodílejí se na rozdělování výhod plynoucích ze správy životního prostředí. V důsledku toho jsou ženy méně schopné čelit klimatickým změnám.

Za extrémních povětrnostních podmínek, jako jsou sucha a povodně, mají ženy tendenci více pracovat, aby zajistily živobytí domácnosti. Ženám tak zbývá méně času na přístup k odborné přípravě a vzdělávání, rozvoj dovedností nebo výdělek. V Africe byla v roce 2000 míra negramotnosti žen více než 55 %, zatímco u mužů 41 %.4 V kombinaci s nedostupností zdrojů a rozhodovacích procesů staví omezená mobilita ženy do míst, kde jsou změnou klimatu neúměrně postiženy.

V mnoha společnostech brání sociokulturní normy a povinnosti spojené s péčí o děti ženám migrovat nebo hledat útočiště na jiných místech či pracovat, když je postihne katastrofa. Taková situace pravděpodobně více zatíží ženy, například delším cestováním pro pitnou vodu a dřevo na palivo. Ženy v mnoha rozvojových zemích trpí genderovou nerovností, pokud jde o lidská práva, politické a ekonomické postavení, vlastnictví půdy, podmínky bydlení, vystavení násilí, vzdělání a zdraví. Změna klimatu bude dalším stresujícím faktorem, který zvýší zranitelnost žen. Je všeobecně známo, že během konfliktů čelí ženy zvýšenému domácímu násilí, sexuálnímu zastrašování, obchodování s lidmi a znásilňování.5

Zlepšování adaptace žen na změnu klimatu
I přes svou zranitelnost nejsou ženy vnímány pouze jako oběti změny klimatu, ale lze je považovat i za aktivní a účinné činitele a podporovatele adaptace a zmírňování dopadů. Ženy po dlouhou dobu historicky rozvíjely znalosti a dovednosti související se sběrem a skladováním vody, uchováváním a přídělem potravin a hospodařením s přírodními zdroji. Například v Africe představují staré ženy se svými zděděnými znalostmi a zkušenostmi souvisejícími s včasným varováním a zmírňováním dopadů katastrof rezervoár moudrosti. Tyto znalosti a zkušenosti, které se předávají z generace na generaci, budou moci účinně přispět ke zvýšení místní adaptační kapacity a udržení živobytí komunity. Aby toho bylo dosaženo a aby se zlepšila adaptační kapacita žen na celém světě, zejména v rozvojových zemích, je třeba zvážit následující doporučení:

– Adaptační iniciativy by měly identifikovat a řešit genderově specifické dopady změny klimatu, zejména v oblastech souvisejících s vodou, zabezpečením potravin, zemědělstvím, energetikou, zdravím, řízením katastrof a konflikty. Rovněž by měly být zohledněny důležité genderové otázky spojené s adaptací na změnu klimatu, jako jsou nerovnosti v přístupu ke zdrojům, včetně úvěrů, rozšiřujících a školicích služeb, informací a technologií.

– Priority a potřeby žen musí být zohledněny v plánování rozvoje a financování. Ženy by se měly podílet na rozhodování na národní a místní úrovni, pokud jde o přidělování zdrojů na iniciativy v oblasti změny klimatu. Důležité je také zajistit investice do programů na přizpůsobení se změně klimatu, její zmírnění, přenos technologií a budování kapacit s ohledem na genderové hledisko.

– Financující organizace a dárci by měli při vývoji a zavádění technologií souvisejících s přizpůsobením se změně klimatu brát v úvahu také specifické podmínky žen a snažit se co nejlépe odstranit ekonomické, sociální a kulturní překážky, které by mohly ženám bránit v jejich využívání a přínosu. Zapojení žen do vývoje nových technologií může zajistit, že budou adaptivní, vhodné a udržitelné. Na národní úrovni je třeba usilovat o začlenění genderového hlediska do národních politik a strategií, jakož i do souvisejících plánů a intervencí v oblasti udržitelného rozvoje a změny klimatu.

Poznámky 1 ILO, 2008. Zpráva Výboru pro zaměstnanost a sociální politiku, Zaměstnanost a důsledky změny klimatu pro trh práce, čtvrtý bod programu, Správní rada, 303. zasedání (Ženeva), s. 2.
2 Osman-Elasha, 2008 „Gender and Climate Change in the Arab Region“, Arab Women Organization s. 44.
3 Aguilar, L., 2008. „Is there a connection between gender and climate change?“, International Union for Conservation of Nature (IUCN), Office of the Senior Gender Adviser.
4 Rena, Ravinder a N. Narayana (2007) „Gender Empowerment in Africa: An Analysis of Women Participation in Eritrean Economy“, New Delhi: International Journal of Women, Social Justice and Human Rights, Vol. 2. No. 2., pp. 221-237 (Serials Publishers).
5 Davis, I. et. al. 2005, „Tsunami, Gender, and Recovery“.
6 IUCN 2004 (a), „Climate Change and Disaster Mitigation: Gender Makes the Difference“. Mezivládní panel pro změnu klimatu, 2001. Změna klimatu: Impacts, Adaptation and Vulnerability, Contribution of Working Group II to the Third Assessment Report of the IPCC.
7 IUCN 2004 (b), „Energy: Gender Makes the Difference“.
Gender Action, 2008. Gender Action Link: Změna klimatu (Washington, D.C.), http://www.genderaction.org/images/Gender%20Action%20Link%20-%20Climate%…
Třetí celosvětový kongres žen v politice a vládnutí, 2008. Podkladový a kontextový dokument pro konferenci, Manila, Filipíny, 19.-22. října, www.capwip.org/3rdglobalcongress.htm
IUCN 2007, „Gender and Climate Change:

„Women as Agents of Change“ (Ženy jako hybatelky změn).