Je to běžná situace: osoba vedle vás zívá, což vás nutí roztáhnout ústa a nasát velký doušek vzduchu. Stává se to samozřejmě proto, že zívání je nakažlivé. Nový výzkum však ukazuje, že ženy jsou na zívnutí náchylnější než muži, píše Laurel Hamersová pro časopis Science.

Italští vědci během pěti let zákeřně sledovali více než 4 000 zívnutí v reálném světě a zjistili, že v 54 % případů ženy zívly poté, co viděly zívat někoho jiného. Muži zívali napodobeně jen ve 41 procentech případů, uvádí tým v časopise Royal Society Open Science.

Rozdíl nevznikl proto, že by ženy byly ospalejší než muži: Obě skupiny vykazovaly podobnou míru „spontánního“ zívnutí, tedy zívnutí, které nenásledovalo po zívnutí někoho jiného. Výzkumníci také poznamenali, že sociální vazby jsou důležité pro to, jak nakažlivé je zívání – přátelé a příbuzní s větší pravděpodobností vyvolají sympatické zívnutí než známí.

„Pro nakažlivé zívání je důležitá míra sociálních vazeb mezi jednotlivci, ale také pohlaví,“ říká jedna z výzkumnic studie, Elisabetta Palagiová z univerzity v Pise, informuje Steve Connor pro The Independent. „Tyto dvě proměnné ve vzájemné interakci ovlivňují, zda je pravděpodobné, že se někdo zúčastní nakažlivého zívání.“

Vědci se na základě takových výsledků domnívají, že zívání může být měřítkem toho, jak jsou lidé empatičtí. K nakažlivému zívání mají sklon i jiná zvířata, která vytvářejí sociální vazby, například vlci. U lidí s psychopatickými rysy je zívnutí méně pravděpodobné, možná kvůli nedostatku citového propojení s okolím.

Dat dohromady celý obrázek je ale složité: Někteří vědci předpokládali, že děti s autismem nezívají kvůli nějakému typu deficitu empatie, ale pečlivé sledování ukázalo, že těmto dětem prostě chybí obličejové signály, které vedou k nakažlivému zívání. Problém není ve schopnosti dětí vcítit se, ale v jejich tendenci vyhýbat se očnímu kontaktu.

Přesto jiné výzkumy naznačují, že ženy se vcítí do druhých více než muži. Není jasné, zda je to způsobeno sociální výchovou, nebo biologickým rozdílem. Zdá se však, že rozdíl se projevuje v tom, jak nakažlivé zívání skutečně je.