Před COVID-19 jsem trávil spoustu času a připadal si jako Kocour v klobouku. V ruce jsem držela hrnek, mléko, dort a malou hračkářskou loď, přičemž jsem poskakovala na míči.

Jsem řádný profesor a vědec. Mám laboratoř, granty a postgraduální studenty. Píšu vědecké články, učím a právě píšu knihu.

Jsem také matka. Takže vařím, uklízím a vychovávám.

Před touto pandemií jsem už měla plné ruce práce a často jsem přemýšlela, co mě konečně donutí spadnout z višně. Ale nikdy by mě nenapadlo, že to bude virus, zvlášť takový, kterým jsem se ani nenakazila.

Už 62 dní zůstávám nepřetržitě doma se svým úžasným partnerem a naším rozkošným šestiletým synem. Řekl bych, že jsem pracoval z domova, až na to, že se šestiletým dítětem pod nohama se udělá jen velmi málo vědecké práce, pokud není přilepené k obrazovce. Vím, že mám štěstí, že mám stále práci a zdravou rodinu, ale COVID-19 si vybírá svou daň.

To, že můj výzkum téměř zastavil virus, je téměř ironické, protože studuji mikroby, i když ty „dobré“, které prospívají svým hostitelům.

Napjaté maminky

Mnoho akademických maminek, které znám – a někteří tatínkové také -, také pociťuje zátěž a nejsme v tom sami. Vzhledem k tomu, že školy a školky jsou na mnoha místech zavřené, spousta rodičů se snaží efektivně pracovat z domova. Obzvlášť těžké to však mohou mít ženy, zejména pokud se během této pandemie lví měrou podílejí na výchově dětí, domácím vzdělávání nebo jiných formách péče.

I když si ženy rozdělí povinnosti péče o děti rovnoměrně s podporujícím partnerem (jako já), stále soupeříme s mnoha muži, kteří toho doma dělají mnohem méně. Jedna studie vědců zjistila, že muži mají čtyřikrát častěji než ženy manželky, které pracují jen na částečný úvazek nebo vůbec. A to bylo ještě předtím, než kvůli COVID-19 přišlo o práci více žen než mužů.

Hloubání v datech

Vědce ve mně zajímalo, zda bych mohl změřit vliv pandemie na produktivitu vědců a vědkyň. Možná je ještě příliš brzy na to, aby se projevil nějaký vliv, protože výzkum a recenzní řízení obvykle trvají měsíce nebo dokonce roky. Ale rostoucí počet akademiků nahrává své předložené nebo rozpracované rukopisy na preprintové servery (platforma pro články, které ještě neprošly recenzním řízením), což znamená, že by právě mohlo být možné změřit vliv pandemie na produktivitu výzkumu v reálném čase.

Jako ženu v oboru STEM mě zajímal zejména vliv pandemie na obory STEM, a tak jsem si stáhla údaje o předložených článcích z arXiv a bioRxiv. Tyto dva preprintové servery dohromady pokrývají především biologii, matematiku, fyziku a informatiku. Pomocí softwarového balíku jsem pak odvodil pohlaví autorů preprintů. Podobné přístupy sice nejsou dokonalé, ale často se používají k měření genderové zaujatosti ve velkých souborech dat.

Zjistil jsem, že počet autorů preprintů mužského pohlaví v současnosti roste rychleji než počet autorů preprintů ženského pohlaví. Jinými slovy, ženy v průměru během pandemie nepostupují ve výzkumu tolik jako muži.

Předběžná zjištění

Některé rozdíly mezi pohlavími jsou mírné. Jen o jedno nebo dvě procenta. Ale na druhou stranu pohlaví není zdaleka jedinou proměnnou, která ovlivňuje produktivitu výzkumu během COVID-19.

Moje analýza je k dispozici na GitHubu – analýza však nebyla recenzována, takže je pouze předběžná.

Uvažoval jsem o tom, že bych ji sepsal jako formální rukopis, ale momentálně nemohu věnovat čas vedlejšímu projektu. A než budu mít zase péči o děti a volný čas, pravděpodobně mě předběhne někdo jiný.

Sázky jsou, že to bude muž.

Možná řešení?“

Jeden reportér časopisu Nature se mě zeptal, jaké je řešení, a upřímně řečeno, byl jsem v koncích. Pevně věřím, že rozhodnutí o znovuotevření škol a zařízení péče o děti by mělo být podloženo vědeckými poznatky, a my stále nevíme, jak často děti COVID-19 přenášejí.

Nerovnováha mezi pohlavími v oblasti péče o děti a práce v domácnosti se notoricky mění pomalu a téměř jistě přežije tuto pandemii. Jak nedávno napsal autor New York Times, mnozí „muži přijímají genderovou rovnost, ale stále nevysávají.“

Je tedy na univerzitách a finančních agenturách, aby se s genderovými dopady COVID-19 na akademický výzkum nějak vypořádaly. Harvardova univerzita nabídla svým profesorům s dětmi peníze na hlídání, ale hlídání se příliš neslučuje se sociálním odstupem. Univerzity by mohly k pandemii přistupovat jako k něčemu podobnému, jako je rodičovská dovolená pro vyučující nebo jiné osoby s malými dětmi, ale z tohoto druhu prorodinné politiky mají někdy větší prospěch muži než ženy. Nevím však, co jiného doporučit, a pochybuji, že existují nějaká jednoduchá řešení.“

Prozatím se jen budu snažit co nejlépe vylézt zpátky na ten míč a uvidíme, kolik toho zvládnu zažonglovat. Nezapomenu počítat svá mnohá požehnání, protože o pár papírů méně není nic ve srovnání s životy a živobytím, o které jsem kvůli COVID-19 přišel. Ale jedna moje část bude vždycky přemýšlet o tom, jaké objevy mohly vědkyně učinit, nebýt této pandemie a překážky, kterou způsobuje těžce vydobytému pokroku žen ve STEM.