Plný text

Řezání ženských pohlavních orgánů (FGC) nebo ženská obřízka označuje tradiční praktiky, které záměrně mění nebo zraňují ženské pohlavní orgány z jiných než lékařských důvodů (WHO, 2010). Jiný termín pro tuto praxi je mrzačení ženských pohlavních orgánů, který zdůrazňuje trvalé fyzické poškození ženských genitálií (Yoder, Camara a Soumaoro, 1999).

Ženská obřízka je hluboce zakořeněna v mnoha afrických společnostech, ale byly zaznamenány i v některých asijských zemích. Odhaduje se, že této praktice mohlo být na celém světě podrobeno 140 milionů žen a dívek, převážně z 28 afrických zemí (UNFPA, 2008). Dokonce i dcery přistěhovalců ze zemí, kde se FGC praktikuje, a žijící v západních zemích, jako je Austrálie, Kanada a Spojené státy a v západní Evropě, byly vyříznuty nebo uříznuty.

Je to spíše sekulární než náboženský fenomén, FGC se vyskytuje v muslimských i křesťanských společnostech. Ačkoli řada zemí ženskou obřízku zakázala, míra jejího prosazování se v jednotlivých zemích liší.

WHO (2010) klasifikuje čtyři typy ženské obřízky:

FGC jakéhokoli typu byla uznána za škodlivou praktiku a porušení lidských práv žen a dívek. Z hlediska Rozvojových cílů tisíciletí (RCT) je stále jasnější, že pokud je tato praxe vnímána jako projev genderové nerovnosti, přispěje pokrok směrem k upuštění od FGC k posílení postavení žen (RCT 3); zlepšení zdraví matek (RCT 5) a snížení dětské úmrtnosti (RCT 4).

Praktika nemá žádný zdravotní přínos a je v mnoha ohledech škodlivá. Mezi krátkodobé komplikace patří: silná bolest, šok, krvácení, tetanus nebo sepse, zadržování moči, otevřené rány v oblasti genitálií a poranění okolních pohlavních tkání. Mezi dlouhodobé následky patří: opakované infekce močového měchýře a močových cest, bolestivá nebo zablokovaná menstruace, nepravidelné krvácení a vaginální výtok, cysty, keloidní jizvy (ztvrdnutí jizev), úzkost a/nebo deprese, přenos HIV, neplodnost, potřeba pozdějších operací a zvýšená úmrtnost kojenců a matek (WHO, 2010). Studie WHO provedená v šesti zemích potvrdila, že u žen, které podstoupily FGC, bylo ve srovnání s těmi, které ji nepodstoupily, výrazně vyšší riziko nutnosti císařského řezu, epiziotomie a delšího pobytu v nemocnici a také poporodního krvácení (WHO, 2006). Kojenci matek, které podstoupily rozsáhlé formy FGC, byli navíc vystaveni zvýšenému riziku úmrtí při porodu ve srovnání s kojenci matek, které FGC nepodstoupily. Čím rozsáhlejší je mrzačení/řezání pohlavních orgánů, tím vyšší je riziko porodnických komplikací.

Motivace, které stojí za FGC, jsou složité. Feministické skupiny připisují udržování této praxe africkým tradicím mužské dominance a patriarchálního systému. Ti, kdo FGC podporují, věří, že očišťuje dívku (tím, že snižuje její sexuální touhu), příznivě ji socializuje prostřednictvím poučení a výcviku, kterého se jí během odloučení dostává, a zajišťuje věrnost. V některých zemích je rozšířen názor, že muži dávají přednost sňatkům s obřezanými ženami a zaplatí za ně více v bohatství nevěsty, ačkoli to v žádném případě není v jednotlivých zemích konzistentní. Caldwell, Orubuloye a Caldwell (2000) uvádějí respekt k tradici a společenskou konformitu: „ústředním problémem jsou obavy z toho, že se jejich dcery budou zdát mimo očekávání společnosti a případně neprovdatelné, a že se také stanou předmětem hlubokého podezření.“

Dva aspekty FGC, které chybí v zobrazení této praxe v západních médiích, jsou: (1) že ženy hrají klíčovou roli v udržování této praxe a (2) že v některých společnostech dívky „rozhodují“ o tom, zda FGC podstoupí (Akweongo et al..), 2001; Yoder, Camara a Soumaoro, 1999; Caldwell, Orubuloye a Caldwell, 2000). Tradičně starší ženy (včetně matek, spolumanželek a vedoucích rodin) udržují tuto praxi tím, že vyvíjejí obrovský tlak na mladé dívky, aby zákrok podstoupily. K tomu, aby se dívka nechala obřezat, se často používá spíše společenský ostrakismus a výsměch než fyzický nátlak.

Několik dosavadních studií naznačuje, že ačkoli tato praxe zůstává hluboce zakořeněná, zárodky změn jsou patrné mezi vzdělanějšími a urbanizovanými populacemi. Ve studii ohniskových skupin v severní Ghaně převládal názor, který stále upřednostňoval FGC. Menšina se však domnívala, že negativní poselství, která byla kdysi určena neobřezaným, jsou nyní typičtěji vyjádřena jako negativní postoj k této praxi (Akweongo et al., 2001). V jedné oblasti Guineje se zdálo, že ženy nechtějí od této praxe upustit, ale jsou připraveny přijmout méně závažnou formu FGC (Yoder, Camara a Soumaoro, 1999).

Ve většině zemí, kde se FGC praktikuje, vyvinuly místní skupiny (často nevládní organizace) posílené mezinárodními podporovateli programy boje proti FGC. Mezi čtyři intervenční strategie používané k omezení praktikování FGC patří:

1. zvyšování povědomí
2. výběr některých členů komunity, kteří budou sloužit jako agenti změny (facilitátoři) ve svých komunitách, včetně osob, které se FGC bránily (pozitivní devianti)
3. začlenění poselství proti FGC do rozvojových aktivit
4. posílení propagace (Abdel-Tawab a Hegazi, 2000).

Dosud se vlády a nevládní organizace pokoušely o různé přístupy k vymýcení FGC. V osmdesátých a devadesátých letech 20. století obhajovací skupiny odhalovaly tuto praxi ve vybraných zemích prostřednictvím masmédií v naději, že mezinárodní společenství vyvine tlak na místní vlády, aby tuto praxi zakázaly. V mnoha afrických zemích je dnes FGC skutečně nezákonné. Tyto země však mohou, ale nemusí zákony vymáhat. Druhá vlna iniciativ, která začala v 90. letech 20. století, se snažila odstranit FGC tím, že pomohla komunitám pochopit faktory, které FGC udržují, a prozkoumat alternativní strategie, jak uvést dívky do ženství. Tyto iniciativy se snaží zachovat pozitivní kulturní hodnoty spojené s tradičními obřady a zároveň eliminovat fyzická a psychická traumata FGC (Nazzar et al., 2001; LSC, 1998a; LSC, 1998b).

Metodologické výzvy hodnocení programů na vymýcení FGC

– S tím, jak si lidé stále více uvědomují, že tyto praktiky jsou nezákonné a společensky nepřijatelné, bude se zvyšovat zkreslení reakcí.

Jakmile se programy zaměřené na prevenci těchto praktik dostanou ke stále většímu počtu lidí, budou se ti, kteří možná dříve tyto praktiky nahlásili, stále více zdráhat tak učinit. Jedním z přístupů k boji proti tomuto problému je získávání informací z více než jednoho zdroje (např. od mladé ženy, jejích rodičů a dalších členů komunity).

Výskyt nedostatečného hlášení může souviset s věkem respondenta, zejména pokud jsou mladší ženy více informovány o iniciativách proti FGC a/nebo mají větší motivaci vypadat „moderně“. Srovnání procenta obřezaných v různých věkových kohortách tak může podléhat tomuto zkreslení.

– Příslušníci klíčové populace mohou odcházet z domova, což vytváří problém „cenzury“ v datech.

V případě výzkumu FGC jsou klíčovou populací zájmu mladé ženy. Mladí dospělí však často opouštějí své venkovské prostředí, aby se věnovali ekonomickým aktivitám ve větších městech. V oblastech s vysokou mírou migrace směrem do měst mohou mít studie ve venkovských oblastech značnou míru „ztracených pozorování“ u dospívajících žen (Nazzar et al., 2001). Výsledky budou zkreslené, pokud je u těch, které migrují, menší pravděpodobnost, že budou obřezány, než u těch, které zůstávají (tj. selektivita).

– Ženy nemusí být schopny přesně uvést, zda jsou obřezány, nebo ne.

Samostatně uváděné údaje vždy podléhají zkreslení, zejména ve vztahu k lékařskému zákroku, jako je typ provedené obřízky. Někteří výzkumníci FGC zpochybňují, že ženy vědí, zda jsou obřezány; ani jejich manželé to nemusí vědět jistě.

Tato otázka vyvstala v souvislosti s DHS 1995 v Egyptě, zemi s vysokou prevalencí FGC (97 % v roce 1995). Speciální klinická studie porovnávala odpovědi klientek (sebehodnocení) s fyzickými důkazy získanými při vyšetření pánve, které prováděli speciálně vyškolení gynekologové. Do studie bylo zahrnuto 1 339 žen, které navštívily kliniku kvůli plánování rodiny nebo gynekologickým problémům, což sice nereprezentovalo celostátní populaci, ale poskytlo užitečný základ pro toto hodnocení. V 94 % případů se vlastní zpráva ženy shodovala s fyzickým důkazem množství tkáně vyříznuté při obřízce. V 5 procentech případů ženy uvedly obřízku, i když ve skutečnosti gynekologové nenašli žádné fyzické důkazy o ní. A jedno procento žen uvedlo, že nebyly obřezány, i když ve skutečnosti byly (El-Zanaty et al., 1996).

Tato zjištění z této jediné studie naznačují, že ženy jsou schopny spolehlivě nahlásit typ provedeného zákroku. Tato zjištění jsou však v rozporu s neoficiálními důkazy o tom, že některé ženy možná ani nevědí, zda jsou obřezány, natož o typu provedené obřízky. Navíc s tím, jak se propagační/informační programy o obřízce stávají častějšími a obřízka se stává méně společensky přijatelnou nebo -moderní“, může spolehlivost vlastního hlášení klesat.

____________

Akweongo, P., S. Appiah-Yeboah, J.F. Phillips, E. Jackson a E. Sakeah. 2001. „It’s a Woman’s Thing: Gender Roles Sustaining the Practice of Female Genital Mutilation among the Kassena-Nankana of the Northern Ghana“. Navrongo Health Research Centre, Ministry of Health, Box 114, Navrongo, Upper East Region, Ghana.

Abdel-Tawab, N. a S. Hegazi. 2000. „Kritická analýza intervencí proti FGC v Egyptě“. Washington, DC: The Population Council, FRONTIERS.

Caldwell, J.C., I.O. Orubuloye a P. Caldwell. 2000. „Mrzačení ženských pohlavních orgánů: Conditions of Decline [Podmínky úpadku].“ Population Research and Policy Review 19: 233-54.

El-Zanaty, F., E.M. Hussein, G.A. Shawky, A.A. Way a S. Kishor. 1996. Egypt Demographic and Health Survey 1995 (Průzkum demografického a zdravotního stavu v Egyptě v roce 1995). Káhira, Egypt: National Population Council and Calverton, MD: Macro International Inc.

Nazzar, A., L.L. Reason, P.B. Adongo, and J.F. Phillips. 2001. „A Community-informed Experiment in Preventing Female Genital Cutting among the Kassena-Nankana of Northern Ghana“ (Komunitou informovaný experiment v oblasti prevence řezání ženských pohlavních orgánů u obyvatel Kassena-Nankana v severní Ghaně). Navrongo Health Research Centre, Ministry of Health, Box 114, Navrongo, Upper East Region, Ghana. (Nepublikováno)

UNFPA. Globální konzultace o mrzačení/řezání ženských pohlavních orgánů. Technická zpráva. 2008.

WHO. Female genital mutilation and obstetric outcome [Mrzačení ženských pohlavních orgánů a porodní výsledky]: WHO collaborative prospective study in six African countries [Společná prospektivní studie WHO v šesti afrických zemích]. 2006.

WHO. Mrzačení ženských pohlavních orgánů. Informační list č. 241. February 2010.

Yoder, S., P.O. Camara a B. Soumaoro. 1999. Female Genital Cutting and Coming of Age in Guinea [Řezání ženských pohlavních orgánů a dospívání v Guineji]. Calverton, MD: MACRO International Inc. a Conakry, Guinea: Universite de Conakry.

.