Řetěz smlouvy je obsažen ve dvouřadém wampumu Irokézů. Jeho základem byly dohody sjednané mezi nizozemskými osadníky v Novém Nizozemí (dnešní New York) a pěti národy Irokézů (neboli Haudenosaunee) na počátku 17. století. Kladly důraz na obchod s původními obyvateli Ameriky. Jak poznamenal historik Bernard Bailyn, všechny kolonie, holandské i anglické, byly nejprve založeny za účelem vytváření zisku.

Vyobrazení původního pásu smlouvy Two Row Wampum.

V průběhu bobřích válek v 17. století Irokézové dobývali další kmeny a území, aby získali nová loviště a zajatce pro doplnění své populace vyčerpané válkami a novými evropskými infekčními chorobami. Ještě více se vyčerpaly kmeny v Nové Anglii. Irokézové rozšířili svůj vliv a dobyli nebo vytlačili další kmeny od Přímořské Kanady na západ až po údolí Mississippi a od Kanadského štítu na jih až po údolí Ohia.

Když Angličané v roce 1664 ovládli Nové Nizozemí a založili provincii New York, obnovili tyto dohody. Konflikty v Nové Anglii vypukly ve válce krále Filipa v roce 1675, „nejničivější válce“ v Severní Americe sedmnáctého století, v níž zahynulo více než 600 kolonistů a 3 000 indiánů. Téměř ve stejné době proběhlo Baconovo povstání ve Virginii. Obě měly za následek rozsáhlé utrpení a ztráty mezi původními obyvateli Ameriky i kolonisty.

Vzhledem ke stálým vztahům s Irokézy a rozsáhlému vlivu Haudenosaunee je v srpnu 1675 newyorský guvernér sir Edmund Andros požádal o pomoc při ukončení tehdejších regionálních konfliktů v Nové Anglii a Chesapeake. Spolupracoval s vůdcem Onondagů Danielem Karakontiem.

Termín „Covenant Chain“ byl odvozen od metafory stříbrného řetězu, který držel anglickou plachetnici u Stromu míru Haudenosaunee (Irokézů) v národě Onondagů. Stříbrný řetěz o třech článcích byl vytvořen jako symbol jejich první dohody. Články představují „mír, přátelství a úctu“ mezi Haudenosaunee a Korunou. Byla to také první písemná smlouva, v níž byly použity věty jako:

…dokud slunce svítí na zemi; dokud vody tečou; dokud tráva roste zeleně, mír potrvá.

Smlouvy v rámci řetězce smluvUpravit

Sjednali podepsání několika smluv, které rozšířily počet zúčastněných kmenů a kolonií:

• Smlouva z roku 1676 mezi národem Mohawků a koloniemi Massachusettského zálivu a Connecticutu, která ukončila válku krále Filipa v Nové Anglii, protože Mohawkové odepřeli Metacomovi střelný prach a napadli jeho zimní tábor. Řešila také vztahy mezi Irokézy a řadou dalších kmenů, včetně Mahikánů na řece Hudson a Nipmuků, Moheganů a Massachusettů v Nové Anglii.
• Smlouva z roku 1677 mezi pěti národy Irokézů a Delawarů (Lenape) na jedné straně a koloniemi Virginie a Marylandu, spojenými se Susquehannockem na straně druhé, o dosažení míru.

Mnozí Susquehannockové se stěhovali na sever do západního New Yorku a znovu se usadili u Seneků a Onondagů z kmene Irokézů.

Smlouvy znamenaly novou éru v koloniálních dějinách, kdy v Chesapeake panoval téměř osmdesát let mír. New York a Haudenosaunee se stali středem zájmu anglické indiánské politiky. V polovině osmnáctého století měl velký vliv sir William Johnson, superintendant pro indiánské záležitosti severního oddělení se sídlem ve středním New Yorku, který byl za své služby povýšen do rytířského stavu. V prvních desetiletích osmnáctého století pokračovaly konflikty Nové Anglie s Novou Francií a jejími spojenci Abenaky, které vedly k mnohaletým nájezdům obou stran a vykupování zajatců.

V těchto dohodách se kolonie dohodly, že jednání budou probíhat zpravidla v Albany ve státě New York pod záštitou newyorského guvernéra, protože dohoda byla nejprve uzavřena tam. V důsledku toho podle historika Daniela Richtera „hráli Irokézové a Newyorčané při udržování těchto smluv dominantní, ale zřídkakdy diktátorskou roli“.

Na zasedání rady v roce 1684 použil guvernér Virginie lord Effingham k popisu těchto dohod výraz „řetězec smluv“. V této metafoře pokračoval jeden ze seneckých řečníků, který řekl: „

Pozdější koloniální správci předpokládali, že tyto smlouvy poskytovaly Angličanům svrchovanou kontrolu nad Irokézy a dalšími kmeny zapojenými do řetězce. Irokézové s tím nesouhlasili a věřili, že jsou si přinejmenším rovni. Na poradě Řetězce smluv, která se konala v roce 1692, irokézští vůdci tvrdili:

Říkáte, že jste náš otec a já jsem váš syn… …Nebudeme jako otec a syn, ale jako bratři.

Rozpuštění řetězové smlouvyRedakce

Řetězová smlouva trvala až do roku 1753, kdy Mohawkové, kteří tvrdili, že byli ošizeni o pozemky v New Yorku, které jim právem patřily, prohlásili, že řetězová smlouva byla přerušena.

Howard Zinn ve svých „Lidových dějinách Spojených států“ pojednává o zabrání půdy Mohawkům:

„Před revolucí byli indiáni ve Virginii a v Nové Anglii podrobeni násilím. Jinde si vypracovali způsoby soužití s koloniemi. Ale kolem roku 1750, kdy koloniální populace rychle rostla, tlak na stěhování na západ na novou půdu připravil půdu pro konflikt s indiány. V údolí řeky Ohio, na území konfederace kmenů zvané Covenant Chain, jejímiž mluvčími byli Irokézové, se začali objevovat pozemkoví agenti z Východu. V New Yorku bylo mistrným podvodem zabráno 800 000 akrů půdy Mohawků, čímž skončilo období přátelství Mohawků a New Yorku. Náčelník Mohawků Hendrick je zaznamenán, jak v roce 1753 s hořkostí promlouvá k guvernérovi Georgi Clintonovi a newyorské provinční radě: „Bratře, když jsme sem přišli, abychom vám vylíčili své stížnosti ohledně našich pozemků, očekávali jsme, že pro nás něco udělají, a řekli jsme vám, že řetěz smlouvy našich předků se chystá být přetržen, a bratře, vy nám říkáte, že v Albany budeme odškodněni, ale my je tak dobře známe, že jim nebudeme věřit, protože to nejsou žádní lidé, ale ďáblové, takže …. jakmile se vrátíme domů, pošleme našim bratrům z ostatních pěti národů pás wampumů, abychom jim oznámili, že řetěz smlouvy mezi námi a vámi je přetržen. Takže bratře, nečekej, že o mně ještě uslyšíš, a bratře, my si přejeme, abys o nás už neslyšel.“

– Howard Zinn, „A Kind of Revolution“, z knihy A People’s History of the United States

Tato mezzotinta Williama Johnsona byla publikována v Londýně v roce 1756, pouhý rok po jeho pokusu o obnovení Řetězu smlouvy.

Kongres v Albany byl svolán, aby pomohl řetěz napravit. Koloniální delegáti nedokázali spolupracovat na zlepšení diplomatických vztahů s Irokézy, což byl v předvečer francouzské a indiánské války závažný nedostatek. V důsledku toho britská vláda vyňala odpovědnost za indiánskou diplomacii z rukou kolonií a v roce 1755 zřídila Britské indiánské ministerstvo.

Na poradě s Irokézy v roce 1755 William Johnson, superintendant severního ministerstva se sídlem ve středním New Yorku, obnovil a zopakoval řetězec. Jejich dohodu nazval „smluvním řetězem lásky a přátelství“ s tím, že řetěz byl připevněn k nehybným horám a že se Britové budou každý rok setkávat s Irokézy, aby řetěz „posílili a rozjasnili“. Mezi Irokézy si vybudoval velký vliv a později byl za své zásluhy o rozvoj severovýchodu země povýšen do rytířského stavu.