V předchozím článku Článek pro ty, kteří se nikdy nemýlí jsem psal o tom, jaká je úleva přestat se snažit mít pořád pravdu a užívat si toho, že jsem člověk a že jsem omylný.

Ale tím to nekončí…

Na druhém konci škály je otázka, co dělat, když máte pocit, že se vždycky mýlíte, nebo alespoň když máte to, čemu se říká „obviněná osobnost“ – když se něco pokazí, je to vždycky vaše chyba. Nebo pokud má někdo silně odlišný názor než vy, podřizujete se mu.

Na to, kde to začalo, můžete přijít sami. Možná bys to mohl udělat ne přímo doma. Možná jste ve škole zažili šikanu kvůli tomu, že jste vypadali nebo mluvili jinak, a začali jste se domnívat, že je s vámi něco v nepořádku. Bylo pak jednodušší zachovat klid a souhlasit s davem.

Není to nejjednodušší téma, o kterém by se dalo psát, protože existuje mnoho různých důvodů, proč se lidé takto cítí.

Je tu však několik zobecnění, která mohou pomoci vysvětlit, o co jde, a několik zásad, které byste mohli chtít přežvýkat a aplikovat na vlastní situaci.

Nejprve si vezměme scénář: Nechcete někomu ublížit. To je normální reakce – ale co když je to pro jeho vlastní dobro? Co když proto, abyste se nenechali zatáhnout do situace, ve které nechcete být, musíte říct něco, co je naštve?

Myslím, že pro některé z vás bude první odpověď, která vás napadne, „těžko na ně“. Ale pro ty, kteří zápasí se svým vnitřním pozorovatelem OSN (chtějí něco říct, ale cítí se vázáni zákonem – nebo jen psychicky! – nezapojovat se) by tento článek mohl nabídnout několik vodítek k ukončení vnitřní války.

Takže co se děje, když jste v situaci, která může zahrnovat konflikt, konfrontaci nebo prostě jen nesouhlas?

U některých lidí je vyřazen radar, který neustále kontroluje, zda se o nich něco neříká. Může to být čisté ego, může to být tím, že se nikdy nenaučili, že záleží i na potřebách ostatních lidí – nebo to může být tím, že úzkostlivě naslouchají, jestli se jich něco nedotkne (což je, když se nad tím zamyslíte, naprosto nelogický postoj).

Tomu se říká personalizace – a pokud se vztahujete k výše uvedenému, možná se vám to těžko poslouchá, ale je všechno OPRAVDU o vás? Pokud uděláte velký psychologický krok zpět – nemůže to být VŽDY vaše vina. Prostě nemůže. Nejsem hnusná, jen vás žádám, abyste se nad tím vážně zamysleli.

Možná se také chováte přehnaně reaktivně. Vezmi si list papíru a nakresli tužkou vlevo a vpravo tyčovou postavu. Kolem každé postavy udělejte kroužek. Postavička vlevo představuje vás a vpravo druhou osobu. Vezměte prst a dotkněte se konce svého nosu. Jste zodpovědní za vše, co je pod tímto prstem.

Nyní vymažte kruh kolem sebe a nakreslete ovál, který bude obklopovat vás A druhou osobu. To je přehnaná reaktivita, chování, jako byste byli zodpovědní za reakce a činy druhé osoby.

No, abychom byli spravedliví, část viny za to může nést naše angličtina.

„You make me so mad“

„When you said that I felt sad“

„You’re the one who caused the bad feelings!“

V naší řeči máme strukturu příčina-následek, díky níž to vypadá, jako by jeden člověk mohl skutečně sáhnout na druhého a přimět ho, donutit, způsobit, aby reagoval určitým způsobem. Jako ve větě: „Ty mi opravdu tlačíš na pilu.“

Pokud však vezmeme v úvahu lidi, kteří se nepřiznali při mučení, pak se zdá být zřejmé, že i přes cejchování, trhání nehtů a bití – TENTO člověk si odmítl nechat tlačit na pilu. Takže to jde.

V terapeutických kruzích se tomuto stavu mysli říká spoluzávislost. Já bych byl raději milosrdnější a nazval bych to přílišným překračováním osobních hranic. V každém případě se musíte stáhnout a být zodpovědní jen za své reakce. To neznamená, že se přestanete starat o druhé lidi. Znamená to, že se je přestanete snažit chránit před jejich vlastním myšlením, aby se mohli naučit reagovat a být zodpovědní sami za sebe.

Přemýšlíte-li o tom, dva hlavní problémy jsou zde autorita a vlastnictví. Kdo má autoritu rozhodovat o tom, zda jste něco pochopili správně nebo špatně? Nebo jestli se mýlíte VY? Odpovědi prosím na pohlednici, protože vím, že to víte.

Otázka vlastnictví se objevuje proto, že možná odmítáte vlastnit jakékoli vlastní názory kvůli domnělým důsledkům. Já jsem to určitě udělal. Protože jsem si myslel, že ostatní lidé mají moc mi ublížit, snažil jsem se jemně‘ věci řešit tím, že jsem s nimi souhlasil, pokud jsem nepovažoval za „bezpečné“ nesouhlasit. To nebyl způsob, jak žít.

V podstatě jsem vyvinul řadu nových NLP vzorců, které mi pomohly s tím pracovat a které můžete získat zde v NLP/NS User’s Toolkit.

Jedna věc, která mi opravdu pomáhá, je zkoumat myšlenky a přesvědčení lidí, které znáte (i neznáte) a kteří se postavili za svá práva, názory atd. Ať už to byla babička nebo Martin Luther King, když to děláte, uvědomíte si, že to vaše myšlení musí být špatné, ne vy.

Jednou z nejtěžších věcí je uvědomit si, že můžete zpochybnit to, jak se cítíte, a musíte to dělat agresivně. Protože naše mysl posiluje to, čemu už věříme, vyžaduje to určité množství emoční energie, aby došlo k „průlomu“. Abyste toho dosáhli, budete si muset položit spoustu otázek. Vášnivě.

1. Působí to na mě opravdu dobře?
2. Jakou cenu jsem již zaplatil za používání těchto přesvědčení a stylů myšlení?
3. Co mě to bude stát?
4. Komu jsem ublížil?
5. Komu jsem dovolil, aby mi ublížil, a obvinil ho?
6. Jak dlouho to ještě vydržím?“
7. Jak dlouho jsem ještě ochoten si to dělat?“

Podstatné je, že se musíte rozhodnout: je pro vás dobré, abyste to dělali dál?“

Nepopírám, že provedení potřebné sebeanalýzy může být časově náročné. Jako meta-kouč mohu lidem pomoci dostat se ke kořenům těchto problémů často rychleji, než to dokážou oni sami. Ale pokud nemáte čas, peníze nebo chuť pracovat s někým jiným, pak existuje několik dobrých knih, kterými můžete začít, například Feeling Good: The New Mood Therapy (Dobrý pocit: nová terapie nálady).

Jako za sebe mohu prohlásit, než naučit se znovu vlastnit své vlastní myšlení a pocity v jisté přineslo zvýšení sebevědomí a motivace. Mohu vás jen povzbudit, abyste udělali totéž.

Douglas Cartwright je meta-kouč průlomu a osobní efektivity, který pomáhá profesionálům odlepit se od země, začít se hýbat a jednat. Píše sérii článků o rozvazování psychologických uzlů a ty můžete spolu s informacemi o koučování získat na adrese www.livingwords.net

Pokud vás zajímá, co pro vás může meta-koučování udělat, pak navštivte www.livingwords.net/freeintro.html, přečtěte si, poslechněte si audio a kontaktujte Douga pro bezplatné sezení „prozkoumejte svůj průlom“.

Nezapomeňte sledovat PickTheBrain na Twitteru!

7 konkrétních kroků k dosažení vašeho plného potenciálu

Mentální superschopnosti: